Při validaci pomocí modelů větrného tunelu nemusí numerická simulace nutně kopírovat přesné měřítko a okrajové podmínky větrného tunelu. Vzhledem k citlivosti nestlačitelných proudění na poměr blokování a potenciální úniky ve větrných tunelech by měly být rozměry, stejně jako délky po a proti proudu, přizpůsobeny výpočetní metodě, zejména v případě otevřených větrných tunelů.
Složité modely mezní vrstvy jsou často obtížné přizpůsobit proporcím větrného tunelu. Proto by pro platný přenos do podmínek v reálném měřítku měly být výpočty prováděny také v původním měřítku, které by mělo přinést podobné výsledky nebo ukázat účinky Reynoldsova čísla.
Pro ověření by měly být použity ekvivalentní okrajové podmínky jako při zkoušce ve větrném tunelu, přičemž odchylky by měly být zdokumentovány. Je třeba použít vhodné měřicí údaje z více zkoušek ve větrném tunelu za různých podmínek (např. proměnlivé směry větru). U geometrií, s nimiž nemáme předchozí zkušenosti, je vhodné nejprve přepočítat různé známé geometrie.
Při použití vlastních měření jsou nutné podrobné informace o větrném tunelu, rozměrech modelu a okrajových podmínkách, jakož i výsledky měření a polohy. Příklad takové přípravy lze najít v kapitole 9. Samotné grafické znázornění obvykle nestačí.
V ideálním případě by data z testů ve větrném tunelu a numerických simulací měla být volně přístupná třetím stranám. Pro srovnání je třeba vybrat dostatečný počet bodů rovnoměrně rozložených po celé geometrii.