Konečná odpovědnost za zajištění kvality leží na uživateli simulačního softwaru. Jeho povinností je zabránit nevhodným volbám softwaru nebo nesprávné aplikaci, jak je specifikováno ve VDI 6201. Výrobce softwaru musí ověřit své produkty a integrované modely a validovat je na základě referenčních příkladů. Uživatel je povinen provést základní validaci softwaru s ohledem na specifickou oblast aplikace před samostatným použitím.

Pokud jsou výsledky CFD výpočtu použity pro dimenzování, vyžadují se různě úrovně validace v závislosti na třídě důsledků (CC) struktury nebo komponentu podle pokynů WTG.

Tabulka 8: Možné požadavky na validaci

Použití numerických metod (CFD) podléhá požadavkům normy EN 1990, která vyžaduje účast kvalifikovaných a zkušených odborníků. Obvykle se očekává minimálně tříletá praxe v oblasti práce s typy zkoumaných struktur a jejich numerické simulace. Je povinné provést analýzu závislosti na síti, přičemž je dovoleno odkazovat na srovnatelné interní studie.

V reálných aplikacích jsou RANS/URANS výpočty oblíbené mezi větrnými inženýry, protože umožňují efektivní a přiměřeně přesnou analýzu proudění větru. Tyto výpočty poskytují rychlé a praktické porozumění dynamice proudění a slouží jako užitečné doplňující informace při porovnání s existujícími daty v literatuře. Nicméně u RANS mohou nastat významné odchylky, když jsou vypočítané střední tlakové koeficienty použity k odhadu špičkového tlaku na základě ekvivalentního poryvu ve standardech. I když tento přístup je naznačen formátem norem zatížení větrem, neodpovídá původní metodologii použití pro stanovení těchto hodnot.

Použití složitějších modelů, jako jsou LES nebo DES, automaticky nezajišťuje "správné" výsledky. Přesná formulace podmínek vtokového proudu představuje významnou výzvu a vyžaduje zvláštní pozornost a odborné znalosti.