V programu RFEM 6 lze stěnové nosníky modelovat jako plochu, jejíž vnitřní síly vypočítáme na základě pružného chování materiálu. Ohyb se přenáší prostřednictvím nelineárního průběhu normálové síly, který se mění v závislosti na poměru výšky (h) a délky (l). Jak je znázorněno na obrázku 1, průběh se blíží přímce s klesajícím poměrem h/l. Posouzení na základě těchto vnitřních sil vede ke klínovitému průběhu nutné podélné výztuže (obrázek 2).
Vzhledem k tomu, že posouzení betonu je založeno na stavu s trhlinami, je třeba přehodnotit uspořádání nutné výztuže. Poměrné přetvoření výztuže na dolním okraji může být již dávno překročeno, zatímco horní vrstvy výztuže zůstávají nedotčeny. Pro vyřešení tohoto problému existují v programu RFEM 6 dva možné přístupy pro posouzení: posouzení pomocí výsledkového prutu nebo vyhodnocení založené na řezech. Tématu se věnujeme také v článku databáze znalostí:
Posouzení pomocí výsledkového prutu
Tento postup posouzení se doporučuje v případě, kdy je poměr výšky k délce rovný nebo menší než 0,5 (h/l ≤ 0,5); jinak se rameno sil považuje za příznivé.
Vyhodnocení výsledků a posouzení se provádí na vodorovném výsledkovém prutu vytvořeném v těžišti. Průřez tohoto prvku odpovídá rozměrům stěnového nosníku (obrázek 3). Napětí a síly jsou integrovány ze stěnového nosníku, který byl modelován jako plocha (obrázek 4). Na výsledkovém prutu se tak provádí posouzení s integrovanými vnitřními silami stěnového nosníku. Výsledky se poté zobrazí, jak je znázorněno obrázku 5.
Vyhodnocení na základě řezů
Pokud je poměr výšky (h) k délce (l) větší než 0,5 (h/l > 0,5), je vhodnější vyhodnocení založené na řezech. V tomto případě se na rozhodujících místech použije svislý řez.
Vyhodnocení smykové výztuže je založeno na maximální hodnotě svislé výztuže (např. z as,2,-z a as,2,+z ) a je nezmenšené, dokud není vytvořen horní okraj nosníku na obou stranách strany. Pro ohybovou výztuž je naproti tomu nutné sečíst obě vodorovné výztuže (např. as,1,-z a as,1,+z ).
Spočítaná celková podélná výztuž se soustředí na dolní okraj průřezu. Pro lepší vyhodnocení výztuže doporučujeme zobrazit výsledky jako výsledkové řezy, jak je znázorněno na obrázku 5.
Výztuž stěnových nosníků
Podle EN 1992-1-1:2004 (9.7) by měly být stěnové nosníky v blízkosti každé plochy opatřeny ortogonální výztužnou sítí s minimální plochou výztuže podle příslušné národní přílohy.
Doporučená minimální hodnota je 0,1 % průřezové plochy betonu, nejméně však 150 mm²/m na každém líci a v každém směru. Osová vzdálenost dvou sousedních prutů sítě by neměla překročit menší z hodnot: dvojnásobek tloušťky stěnového nosníku nebo 300 mm.
Pokud mezi uzlem a koncem nosníku není dostatečná délka pro ukotvení „bd“, měla by být výztuž odpovídající tahům uvažovaným v návrhovém modelu plně ukotvena pro dosažení rovnováhy v uzlu (např. U-profily nebo ukotvení).
