Program RFEM 6 pro statické výpočty tvoří základ modulárního softwarového systému. Hlavní program RFEM 6 slouží k zadávání konstrukcí, materiálů a zatížení u rovinných i prostorových konstrukčních systémů, které se skládají z desek, stěn, skořepin a prutů. Program umožňuje vytvářet smíšené konstrukce, stejně jako modelovat tělesa a kontaktní prvky.
RSTAB 9 je výkonný program pro analýzu 3D prutových konstrukcí, který statikům pomáhá vyhovět požadavkům moderního stavebního inženýrství a odráží nejnovější trendy v oboru.
Jste často příliš dlouho zaměstnáni výpočtem průřezů? Software Dlubal a samostatný program RSECTION vám usnadní práci stanovením a analýzou napětí pro různé průřezy.
Víte vždy, odkud vítr vane? Ve směru inovace, samozřejmě! S RWIND 2 máte k dispozici program, který využívá digitální větrný tunel pro numerickou simulaci proudění větru. Program toto proudění aplikuje na libovolné geometrie budov a stanoví zatížení větrem působící na jejich povrch.
Hledáte přehled oblastí zatížení sněhem, větrem a zemětřesením? Pak jste zde správně. Mapy oblastí zatížení umožňují rychle a snadno stanovit oblasti zatížení sněhem, větrem a zemětřesením podle Eurokódu a dalších mezinárodních norem.
Chcete si vyzkoušet sílu programů Dlubal? Je to vaše příležitost! S bezplatnou 90denní plnou verzí si můžete všechny naše programy plně otestovat.
Norma ASCE 7-22 nabízí několik typů návrhových spekter. V tomto FAQ bychom se chtěli zaměřit na následující dvě návrhová spektra:
Spektrum se dvěma periodami se v programu uloží jako obvykle. Nicméně na základě údajů z normy lze nabídnout pouze horizontální návrhové spektrum / spektrum MCER a dále jejich úpravy týkající se sil a posunu.
Pro návrhové spektrum s více periodami se stanoví diskrétní číselné hodnoty. ASCE 7-22 uvádí, že tyto hodnoty lze získat na stránce USGS Seismic Design Geodatabase. V aktuálním stavu vývoje je možné vytvořit uživatelské spektrum odezvy se součinitelem g (v závislosti na konstantě konverze hmot) pro použití údajů např. z ASCE 7 Hazard Tool [1].
Postupujte prosím následovně:
Jak podporové síly, tak zatížení se při výpočtu s vázaným kroucením uvažují v těžišti. Z toho plyne, že u nesymetrického průřezu dojde automaticky ke kroucení, viz obrázek.
Deplanaci průřezu je možné zobrazit v "plném režimu" v grafickém okně. Za tímto účelem by se měl v ovládacím panelu zvýšit faktor zobrazení pro vázané kroucení, viz obrázek 1.
Hodnotu lokální deformace ω [1/m] lze dále nastavit v navigátoru Výsledky, viz obrázek 2.
Programy RFEM a RSTAB používají obměnu metody reakce podloží. Vztah k modulutuhosti ES není možný.
V programu RFEM byl implementován model s více parametry. To umožňuje velmi realistický výpočet sedání.
Problémem ovšem je najít přesné hodnoty parametrů Cu, z , Cv, xz a Cv, yz. K tomu vám poslouží addon Geotechnická analýza (pro RFEM 6) nebo přídavný modul RF-SOILIN (pro RFEM 5): Parametry podloží se vypočítají nelineární metodou ze zatížení a údajů z geotechnického protokolu (modul tuhosti nebo modul pružnosti a poisson ' s, měrné tíhy, tloušťky vrstev) pro každý jednotlivý konečný prvek. Tyto parametry jsou závislé na zatížení a mají vliv na chování konstrukce. Výsledkem tohoto iteračního procesu jsou realistická sedání a vnitřní síly v konstrukci.
Po aktivaci Vázaného kroucení v Základních údajích lze definovat deplanační pružiny a plné omezení deplanace. Za tímto účelem aktivujte v dialogu "Upravit prut" příčné výztuhy, viz obrázek 1.
V záložce „Příčné výztuhy“ je možné vytvořit více příčných výztuh prutů a pomocí tlačítka „Nová příčná výztuha prutů“ definovat potřebné parametry. U výztuh typu "Čelní deska" se v závislosti na materiálu a rozměrech vypočítá automaticky tuhost deplanační pružiny, viz obrázek 2.
Kromě jiných variant lze pod typem výztuhy „Omezení deplanace“ zadat také plné omezení deplanace nebo uživatelsky zadanou tuhost podepření proti deplanaci.
Další možností je vytvořit příčné výztuhy prutů z navigátoru Data nebo z hlavní nabídky "Vložit", "Typy pro pruty", "Příčné výztuhy prutů". V takovém případě je možné pomocí funkce pro výběr v dialogu „Nová příčná výztuha prutu“ přiřadit příslušné pruty.
Standardně je možnost Smyková rovina v závitu aktivována a pro posouzení smyku šroubu se zohlední nižší pevnost podle zvolené návrhové normy.
Jmenovité smykové pevnosti pro šrouby jsou v AISC uvedeny v tabulce J3.2. Například šroub skupiny A (např. A325) má jmenovitou smykovou pevnost 54 ksi (372 MPa), pokud závity nejsou vyloučeny ze smykových rovin. Pro použití vyšší pevnosti 68 ksi (469 MPa) je možné zrušit zaškrtnutí této volby a vyloučit závity ze smykových rovin.
Spoj s příložkami užívající čelních desek lze snadno vytvořit pomocí šablony „Plech na plech“ z databáze komponent (obrázek 1).
U spoje s příložkami bez čelních desek lze konfiguraci vytvořit ručně přidáním jednotlivých komponent (obrázek 2).
Konfigurace obsahuje následující komponenty. Každou komponentu lze jednoduše smazat nebo zkopírovat kliknutím pravým tlačítkem myši na komponentu.
Pomocí „Ořezu prutu“ a „Pomocné roviny“ je třeba vytvořit malou mezeru. Mezera se rozdělí mezi dva pruty (tj. mezera 1/16” se použije jako posun 1/32” na každý prut).
Případně si můžete stáhnout vzorový model „AISC Splice Connection“ a uložit ho jako uživatelskou šablonu (obrázek 3).
V zatěžovacím stavu typu Modální analýza lze definovat také statické změny konstrukce. Lze zde upravovat tuhosti jednotlivých objektů a v případě potřeby je také deaktivovat.
Pro zobrazení vlastních tvarů vaší dynamické analýzy je třeba vytvořit zatěžovací stav typu Modální analýza a tam zadat nastavení pro modální analýzu.
Po výpočtu můžete výsledky analyzovat v navigátoru Výsledky. Další informace jsou k dispozici také v tabulce.
Zobrazení normování vlastních tvarů lze upravit přímo v navigátoru Výsledky. Pokud toto nastavení změníme, není třeba výsledky přepočítávat.
V závislosti na nastavení představuje největší posun nebo deformace referenční hodnotu 1, vůči které se ostatní výsledky upraví.