Materiálové modely
Základem pro složení vícevrstvých ploch do efektivní tuhosti plochy jsou materiálové modely. S modulem Vícevrstvé plochy lze materiálové modely volně kombinovat v programu RFEM 6. Základy materiálových modelů jsou popsány v kapitolách Materiály a Nelineární chování materiálu příručky RFEM.
Výběr kombinací materiálových modelů je k dispozici v modelu "Vícevrstvé modely" (viz pravý sloupec), který si můžete stáhnout pro další studium kombinací.
Následující seznam ukazuje výběr možných kombinací:
- Izotropní vrstvy (např. beton - ocel)
- Ortotropní vrstvy (např. křížem lepené dřevo)
- Izotrop - ortotrop (např. ocel - GFK)
- Izotrop plastický - izotrop (např. beton - ocel)
- Izotrop nelineárně pružný - ortotrop (např. beton - dřevo)
- Izotrop - ortotrop plastický (např. beton - dřevo)
- Izotrop poškození - ortotrop (např. beton - dřevo)
Tuhosti u vícevrstvých ploch bez objemu
Jednodušší variantou výpočtu v modulu Vícevrstvé plochy je definovat různé vrstvy ploch v tloušťkovém typu 'Vrstev' bez objemu. Také zde lze volně kombinovat materiálové modely.
Když jsou vrstvy definovány, modul Vícevrstvé plochy vytvoří globální matici tuhosti plochy. V RFEM se pro tuto plochu počítají vnitřní síly a deformace. V příslušném modulu pro posouzení, jako je například Posouzení dřeva nebo Výpočet napětí-deformace, jsou tyto vnitřní síly pak rozděleny do jednotlivých vrstev. Obvykle jsou vnitřní síly vydávány ve třech integračních bodech na vrstvě.
Následuje vysvětlení výpočtu matice tuhosti pro izotropní a ortotropní materiál.
Výpočet matice tuhosti
Základy materiálových modelů zahrnují následující podmínky (viz také kapitola Materiály příručky RFEM):
- Všechny hodnoty tuhosti ≥ 0
- Celková matice tuhosti plochy musí být pozitivně definitní.
- Základní rovnice izotropní:
|
E |
Modul pružnosti |
|
G |
Smykový modul |
|
ν |
Poissonův součinitel |
- Základní rovnice ortotropní:
Lokální matice tuhosti každé vrstvy
- Izotropní
- Ortotropní
Smykové tuhosti pro ortotropní materiál jsou následující:
| Gxy | Smykový modul v rovině desky (např. 690 N/mm² pro C24) |
| Gxz | Smykový modul v směru x přes tloušťku (např. 690 N/mm² pro C24) |
| Gyz | Smykový modul v směru y přes tloušťku (např. 690 N/mm² pro C24) – také nazýván "smykový modul valivého smyku" |
U ortotropního materiálu je dále výjimečné, že lze definovat směrové tuhosti v ploše. Ve standardním případě odpovídá lokální orientace plochy nebo vrstvy ve směru x tuhosti ve směru x. Protože to však může být volně definováno úhlem β v tloušťkovém typu 'Vrstev', je nutné tuhosti odpovídajícím způsobem transformovat.
Složený element každé vrstvy:
Ohybové a torzní elementy [Nm]
Elementy matice pro ohyb a torzi jsou uvedeny v následujících rovnicích.
Při jedné vrstvě v tloušťkovém typu 'Vrstev' se výpočet provádí podle rovnic objasněných v příručce RFEM.
Pro smyk (elementy D44/55) se v tloušťkovém typu 'Vrstev' používají jiné rovnice. Budou představeny v oddílu Smyk v rovině desky.
Excentricitní členy [Nm/m]
U nesymetrických desek se vyskytují excentricitní členy. Asymetrická plocha může například vzniknout u posouzení požární odolnosti jednostranným uhořením křížem lepené desky. Elementy matice jsou následující:
Rovinný režim [N/m]
V rovině desky se řeší normálové tuhosti v rovině desky. S elementem D88 se vypočítá smyk v rovině desky – tedy příčná síla v desce. Elementy matice jsou následující:
Smyk v rovině desky [N/m]
Pro stanovení smykové tuhosti je u ortotropního materiálu nutné tuhosti transformovat podle jejich orientace vůči lokální ose plochy. To se musí provést pro každou vrstvu tloušťkového typu 'Vrstev'. U jednoduchého vrstevnatého složení s 0° orientací krycí vrstvy a 90° orientací podkladové vrstvy se dosahuje velké smykové poddajnosti, kterou je nutné zohlednit u vícevrstvého modelu. V následujícím obrázku (zdroj [1]) je to patrné na příkladu křížem lepené desky.
V teorii laminátu je smyková tuhost vrstvené konstrukce vypočítána transformací všech ohybových a smykových složek do příslušných směrů každé vrstvy. Další informace k tomuto tématu naleznete mimo jiné v níže uvedené literatuře.
Prostřednictvím na obrázku znázorněné transformace tuhostí jsou tuhosti sumovány. Tato sumační metoda je také známá jako "Grashoffův integrál".
Pro výpočet tuhosti ve směru x a y se pro každou konstrukci vícevrstvého povrchu vypočítá tzv. těžiště tuhosti.
Těžiště tuhosti ve směru y:
Aby se ve výpočtu smykové tuhosti zachytila orientace každé vrstvy, jsou tuhosti zaznamenány podle následujících rovnic.
G zde znamená smykovou tuhost vrstev, aby nedošlo k záměně s elementy matice tuhosti (D).
Také smyková tuhost každé vrstvy může být vyjádřena v maticovém tvaru následovně:
Excentrická smyková tuhost v následující rovnici by u výše zmíněné symetrické konstrukce křížem lepeného dřeva (0°/90°/0°) vždy byla nulová a nebyla by tedy relevantní. U např. diagonálně lepeného dřeva DLT (Diagonal Laminated Timber) však tento excentricitní člen není nulový a hraje důležitou roli.
Další informace naleznete mimo jiné v [4] a na YouTube videu.
Výpočet smykové tuhosti
Smyková tuhost se získává následujícími kroky:
- Nejprve je určeno úhel maximální tuhosti. Úhel φ ukazuje změnu lokálního souřadnicového systému x plochy na orientovaný směr x''.
- Všechny tuhosti se transformují do orientovaného směru x'' podle výše uvedených rovnic.
- Plátnová tuhostní matice každé vrstvy (3 x 3) je transformována z lokálního souřadnicového systému x', y' do otočeného systému x'', y". Kromě výpočtu směrové smykové tuhosti každé jednotlivé vrstvy se toto provádí i pro moduly pružnosti každé vrstvy.
- Smyková tuhost se počítá pomocí výše popsaných rovnic (Grashoffův integrál). Smyková tuhost se vypočítá přes jednotlivé složky. Zde jsou rovnice ukázány pouze pro směr x (D44). Toto platí analogicky i pro směr y. Ekvivalentní tuhost (Steinerův podíl) se vypočítá pro každou vrstvu.
- Vypočítané tuhosti pro orientovaný směr celkové konstrukce se nakonec zpětně převedou přes úhlové vztahy a jsou uvedeny jako původní tuhosti D44, D55 a D45 v matici tuhosti.
Zvýšení smykové tuhosti
Jelikož při modelování laminátů jako plochy je také možné pracovat s geometriemi s velmi úzkými plochými pásy, musí se při výpočtu takových problematických geometrických útvarů smyková tuhost odpovídajícím způsobem zvětšit.
V následující rovnici je to znázorněno pro směr X
Délka l v výše uvedené rovnici znamená v tomto případě nejkratší délku krabice, která může být přes příslušnou geometrii položena.
V dalším modelu, který je možno si stáhnout na pravé straně, byla porovnána úzká plocha o šířce 10 cm s identickou plochou o šířce 20 cm.
Smyková tuhost úzké plochy činí D44=15253kN/m oproti D44=5970,8kN/m širší plochy. Výsledkem toho je, že i přes identické zatížení je deformace tužší plochy menší a smykové zatížení větší.
Tuhosti u vícevrstvých ploch s integrovaným objemem
V budoucnu bude v modulu Vícevrstvé plochy také možné definovat objem společně s plochami. U tohoto typu bude také plocha exportována do RFEM. Jelikož generování tuhostí a rozklad vnitřních sil je náročnější, bude to podrobněji objasněno.