3906x
003626
19.10.2023

Tuhosti pro vícevrstvé plochy

Materiálové modely

Základem pro složení vícevrstvých ploch do účinné tuhosti plochy jsou materiálové modely. S doplňkem Vrstvené plochy lze materiálové modely v programu RFEM 6 libovolně kombinovat. Základy materiálových modelů jsou popsány v kapitolách Materiály a Nelineární chování materiálu příručky RFEM.

Výběr možností kombinace materiálových modelů je vytvořen v modelu "Modely vrstev" (viz pravý sloupec), který si můžete ke dalšímu studiu kombinací stáhnout.

Následující seznam ukazuje výběr možných kombinací:

  • Izotropní vrstvy (např. beton – ocel)
  • Ortotropní vrstvy (např. křížem lepené dřevo)
  • Izotropní – ortotropní (např. ocel – GFK)
  • Izotropní plastický – izotropní (např. beton – ocel)
  • Izotropní nelineárně pružný – ortotropní (např. beton – dřevo)
  • Izotropní – ortotropní plastický (např. beton – dřevo)
  • Izotropní poškození – ortotropní (např. beton – dřevo)
Důležité

Pro kombinaci nelineárních materiálů musí být aktivován doplněk Nelineární chování materiálu.

Tuhosti u vrstvených ploch bez těles

Jednodušší výpočtová varianta v doplňku Vrstvené plochy je definování různých vrstev plochy v typu tloušťky 'Vrstvy' bez těles. I zde lze však materiálové modely libovolně kombinovat.

Jakmile jsou vrstvy definovány, vytvoří doplněk Vrstvené plochy globální matici tuhosti plochy. V RFEM se pro tuto plochu počítají vnitřní síly a deformace. V příslušném doplňku posouzení, například Posouzení dřevěných konstrukcí nebo Analýza napětí-přetvoření, se tyto vnitřní síly rozdělí na jednotlivé existující vrstvy. Vnitřní síly se obvykle vypisují ve třech integračních bodech na pozici.

Níže je vysvětlen výpočet matice tuhosti při izotropním a ortotropním materiálu.

Výpočet matice tuhosti

Jako základy materiálových modelů platí následující podmínky (viz také kapitola Materiály příručky RFEM):

  • Všechny hodnoty tuhosti ≥ 0
  • Globální matice tuhosti plochy musí být pozitivně definitní.
  • Základní rovnice izotropie:
  • Základní rovnice ortotropie:

Místní matice tuhosti každé vrstvy

  • Izotropní
  • Ortotropní
Informace

U ortotropního materiálu se smykový modul v rovině desky (Gxy) definuje přes hodnoty materiálu, zatímco u izotropního materiálu se určuje z modulu pružnosti a příčného přetvoření. Proto je u ortotropního materiálu vztah příčného přetvoření důležitý podle principu "místo-příčina".

Smykové tuhosti pro ortotropní materiál jsou následující:

Gxy Smykový modul v rovině desky (např. 690 N/mm² pro C24)
Gxz Smykový modul ve směru x přes tloušťku (např. 690 N/mm² pro C24)
Gyz Smykový modul ve směru y přes tloušťku (např. 690 N/mm² pro C24) – označuje se také jako "smykový modul při rolování"


U ortotropního materiálu vyplývá dále zvláštnost, že v ploše lze definovat orientované tuhosti. Ve standardním případě odpovídá místní orientace plochy nebo vrstvy ve směru x tuhosti ve směru x. Protože však tato může být v typu tloušťky 'Vrstvy' volně definována přes úhel β, je nutné tuhosti odpovídajícím způsobem transformovat.

Sčítaný prvek každé vrstvy:

Prvky ohybu a kroucení [Nm]

Prvky matice pro ohyb a kroucení jsou uvedeny v následujících rovnicích.

Pouze jedné vrstvě v typu tloušťky 'Vrstvy' probíhá výpočet podle rovnic vysvětlených v příručce RFEM.

Pro smyk (prvky D44/55) platí v typu tloušťky 'Vrstvy' jiné rovnice. Představují se v kapitole Smyk v rovině desky.

Členy excentricity [Nm/m]

U nesymetrických desek vznikají členy excentricity. Nesymetrická plocha může například vzniknout při výpočtu požární odolnosti jednostranným zuhelnatěním desky z křížem lepeného dřeva. Prvky matice jsou následující:

Rovina desky [N/m]

V rovině desky se řeší normálové tuhosti v rovině desky. Prvkem D88 se počítá smyk desky – tedy smyková síla v desce. Prvky matice jsou následující:

Smyk v rovině desky [N/m]

Pro určení smykové tuhosti je nutné u ortotropního materiálu otáčet tuhosti podle jejich zarovnání vůči místní ose plochy. To je nutné provést pro každou pozici typu tloušťky 'Vrstvy'. U jednoduchého vrstveného uspořádání s 0° orientací krajní vrstvy a 90° orientací vrstvy pod ní vzniká velká smyková poddajnost, kterou je třeba u modelu vrstev odpovídajícím způsobem zohlednit. Na následujícím obrázku (zdroj [1]) je to vidět na příkladu desky z křížem lepeného dřeva.

V teorii laminátů se smyková tuhost vrstveného uspořádání počítá přes transformaci všech ohybových a smykových podílů do příslušných směrů každé pozice. Další informace k tomuto tématu najdete mimo jiné v níže uvedené literatuře.


Přes transformaci tuhosti znázorněnou na obrázku se tuhosti sečtou. Toto sčítání je známé také pod pojmem "Grashoffův integrál".

Pro výpočet tuhosti ve směru x a y se pro každé uspořádání vrstvené plochy počítá takzvané těžiště tuhosti.

Těžiště tuhosti ve směru y:

Aby bylo možné při výpočtu smykové tuhosti zachytit orientaci každé pozice, zachycují se tuhosti podle následujících rovnic.

G zde představuje smykovou tuhost vrstev, aby se vyloučila záměna s prvky matice tuhosti (D).

I smyková tuhost každé pozice může být znázorněna maticově takto:

Excentrická smyková tuhost v následující rovnici by byla pro zmíněné symetrické uspořádání křížem lepeného dřeva (0°/90°/0°) vždy nulová, a tedy nerelevantní. U například diagonálně lepeného křížem lepeného dřeva DLT (Diagonal Laminated Timber) však tento člen excentricity není nulový a hraje proto důležitou roli.

Další informace najdete mimo jiné v [4] a ve videu na YouTube.

Výpočet smykové tuhosti

Smyková tuhost se určuje v následujících krocích:

  1. Nejprve se určí úhel maximální tuhosti. Úhel φ ukazuje změnu místního souřadného systému x plochy na orientovaný směr x".
  2. Všechny tuhosti se podle výše uvedených rovnic otočí do orientovaného směru x".
  3. Matice tuhosti desky každé pozice (3 x 3) se transformuje z místního souřadného systému x', y' do otočeného systému x", y". Kromě výpočtu orientované smykové tuhosti každé jednotlivé vrstvy se to provede i pro moduly pružnosti každé vrstvy.
  4. Smyková tuhost se počítá podle výše popsaných rovnic (Grashoffův integrál). Smyková tuhost se počítá přes jednotlivé podíly. Zde jsou rovnice ukázány pouze pro směr x (D44). Pro směr y to platí analogicky. Ekvivalentní tuhost (Steinerův podíl) se počítá pro každou pozici.
  5. Vypočtené tuhosti pro orientovaný směr celkového uspořádání se nakonec přepočítají přes úhlové vztahy a uvádějí se jako původní tuhosti D44, D55 a D45 v matici tuhosti.

Zvýšení smykové tuhosti

Protože modelováním laminátů jako plochy jsou možné i geometrie s velmi úzkými pásy plochy, je nutné při výpočtu takových problematických geometrií smykovou tuhost odpovídajícím způsobem zvětšit.

V následující rovnici je to znázorněno pro směr X.

Délka l ve výše uvedené rovnici zde znamená nejkratší délku rámečku, který lze položit přes příslušnou geometrii.

V modelu "Smyková tuhost" (viz pravý sloupec) se úzká plocha o šířce 10 cm porovnává s identickou plochou o šířce 20 cm.

Smyková tuhost úzké plochy činí D44 = 15253 kN/m oproti D44 = 5970,8 kN/m širší plochy. Při identickém zatížení je deformace tužší plochy menší a smykové zatížení větší.

Tuhosti u vrstvených ploch s integrovanými tělesy

V budoucnu bude v doplňku Vrstvené plochy možné definovat tělesa společně s plochami. U tohoto typu se do RFEM rovněž exportuje plocha. Protože generování tuhostí a rozklad vnitřních sil je náročnější, bude to vysvětleno zvlášť.


Reference
Nadřazená kapitola