Materiálové modely
Základem pro složení vícevrstvých ploch do účinné tuhosti plochy jsou materiálové modely. S doplňkem Vrstvené plochy lze materiálové modely v programu RFEM 6 libovolně kombinovat. Základy materiálových modelů jsou popsány v kapitolách Materiály a Nelineární chování materiálu příručky RFEM.
Výběr možností kombinace materiálových modelů je vytvořen v modelu "Modely vrstev" (viz pravý sloupec), který si můžete ke dalšímu studiu kombinací stáhnout.
Následující seznam ukazuje výběr možných kombinací:
- Izotropní vrstvy (např. beton – ocel)
- Ortotropní vrstvy (např. křížem lepené dřevo)
- Izotropní – ortotropní (např. ocel – GFK)
- Izotropní plastický – izotropní (např. beton – ocel)
- Izotropní nelineárně pružný – ortotropní (např. beton – dřevo)
- Izotropní – ortotropní plastický (např. beton – dřevo)
- Izotropní poškození – ortotropní (např. beton – dřevo)
Tuhosti u vrstvených ploch bez těles
Jednodušší výpočtová varianta v doplňku Vrstvené plochy je definování různých vrstev plochy v typu tloušťky 'Vrstvy' bez těles. I zde lze však materiálové modely libovolně kombinovat.
Jakmile jsou vrstvy definovány, vytvoří doplněk Vrstvené plochy globální matici tuhosti plochy. V RFEM se pro tuto plochu počítají vnitřní síly a deformace. V příslušném doplňku posouzení, například Posouzení dřevěných konstrukcí nebo Analýza napětí-přetvoření, se tyto vnitřní síly rozdělí na jednotlivé existující vrstvy. Vnitřní síly se obvykle vypisují ve třech integračních bodech na pozici.
Níže je vysvětlen výpočet matice tuhosti při izotropním a ortotropním materiálu.
Výpočet matice tuhosti
Jako základy materiálových modelů platí následující podmínky (viz také kapitola Materiály příručky RFEM):
- Všechny hodnoty tuhosti ≥ 0
- Globální matice tuhosti plochy musí být pozitivně definitní.
- Základní rovnice izotropie:
|
E |
Modul pružnosti |
|
G |
Smykový modul |
|
ν |
Poissonův součinitel |
- Základní rovnice ortotropie:
Místní matice tuhosti každé vrstvy
- Izotropní
- Ortotropní
Smykové tuhosti pro ortotropní materiál jsou následující:
| Gxy | Smykový modul v rovině desky (např. 690 N/mm² pro C24) |
| Gxz | Smykový modul ve směru x přes tloušťku (např. 690 N/mm² pro C24) |
| Gyz | Smykový modul ve směru y přes tloušťku (např. 690 N/mm² pro C24) – označuje se také jako "smykový modul při rolování" |
U ortotropního materiálu vyplývá dále zvláštnost, že v ploše lze definovat orientované tuhosti. Ve standardním případě odpovídá místní orientace plochy nebo vrstvy ve směru x tuhosti ve směru x. Protože však tato může být v typu tloušťky 'Vrstvy' volně definována přes úhel β, je nutné tuhosti odpovídajícím způsobem transformovat.
Sčítaný prvek každé vrstvy:
Prvky ohybu a kroucení [Nm]
Prvky matice pro ohyb a kroucení jsou uvedeny v následujících rovnicích.
Pouze jedné vrstvě v typu tloušťky 'Vrstvy' probíhá výpočet podle rovnic vysvětlených v příručce RFEM.
Pro smyk (prvky D44/55) platí v typu tloušťky 'Vrstvy' jiné rovnice. Představují se v kapitole Smyk v rovině desky.
Členy excentricity [Nm/m]
U nesymetrických desek vznikají členy excentricity. Nesymetrická plocha může například vzniknout při výpočtu požární odolnosti jednostranným zuhelnatěním desky z křížem lepeného dřeva. Prvky matice jsou následující:
Rovina desky [N/m]
V rovině desky se řeší normálové tuhosti v rovině desky. Prvkem D88 se počítá smyk desky – tedy smyková síla v desce. Prvky matice jsou následující:
Smyk v rovině desky [N/m]
Pro určení smykové tuhosti je nutné u ortotropního materiálu otáčet tuhosti podle jejich zarovnání vůči místní ose plochy. To je nutné provést pro každou pozici typu tloušťky 'Vrstvy'. U jednoduchého vrstveného uspořádání s 0° orientací krajní vrstvy a 90° orientací vrstvy pod ní vzniká velká smyková poddajnost, kterou je třeba u modelu vrstev odpovídajícím způsobem zohlednit. Na následujícím obrázku (zdroj [1]) je to vidět na příkladu desky z křížem lepeného dřeva.
V teorii laminátů se smyková tuhost vrstveného uspořádání počítá přes transformaci všech ohybových a smykových podílů do příslušných směrů každé pozice. Další informace k tomuto tématu najdete mimo jiné v níže uvedené literatuře.
Přes transformaci tuhosti znázorněnou na obrázku se tuhosti sečtou. Toto sčítání je známé také pod pojmem "Grashoffův integrál".
Pro výpočet tuhosti ve směru x a y se pro každé uspořádání vrstvené plochy počítá takzvané těžiště tuhosti.
Těžiště tuhosti ve směru y:
Aby bylo možné při výpočtu smykové tuhosti zachytit orientaci každé pozice, zachycují se tuhosti podle následujících rovnic.
G zde představuje smykovou tuhost vrstev, aby se vyloučila záměna s prvky matice tuhosti (D).
I smyková tuhost každé pozice může být znázorněna maticově takto:
Excentrická smyková tuhost v následující rovnici by byla pro zmíněné symetrické uspořádání křížem lepeného dřeva (0°/90°/0°) vždy nulová, a tedy nerelevantní. U například diagonálně lepeného křížem lepeného dřeva DLT (Diagonal Laminated Timber) však tento člen excentricity není nulový a hraje proto důležitou roli.
Další informace najdete mimo jiné v [4] a ve videu na YouTube.
Výpočet smykové tuhosti
Smyková tuhost se určuje v následujících krocích:
- Nejprve se určí úhel maximální tuhosti. Úhel φ ukazuje změnu místního souřadného systému x plochy na orientovaný směr x".
- Všechny tuhosti se podle výše uvedených rovnic otočí do orientovaného směru x".
- Matice tuhosti desky každé pozice (3 x 3) se transformuje z místního souřadného systému x', y' do otočeného systému x", y". Kromě výpočtu orientované smykové tuhosti každé jednotlivé vrstvy se to provede i pro moduly pružnosti každé vrstvy.
- Smyková tuhost se počítá podle výše popsaných rovnic (Grashoffův integrál). Smyková tuhost se počítá přes jednotlivé podíly. Zde jsou rovnice ukázány pouze pro směr x (D44). Pro směr y to platí analogicky. Ekvivalentní tuhost (Steinerův podíl) se počítá pro každou pozici.
- Vypočtené tuhosti pro orientovaný směr celkového uspořádání se nakonec přepočítají přes úhlové vztahy a uvádějí se jako původní tuhosti D44, D55 a D45 v matici tuhosti.
Zvýšení smykové tuhosti
Protože modelováním laminátů jako plochy jsou možné i geometrie s velmi úzkými pásy plochy, je nutné při výpočtu takových problematických geometrií smykovou tuhost odpovídajícím způsobem zvětšit.
V následující rovnici je to znázorněno pro směr X.
Délka l ve výše uvedené rovnici zde znamená nejkratší délku rámečku, který lze položit přes příslušnou geometrii.
V modelu "Smyková tuhost" (viz pravý sloupec) se úzká plocha o šířce 10 cm porovnává s identickou plochou o šířce 20 cm.
Smyková tuhost úzké plochy činí D44 = 15253 kN/m oproti D44 = 5970,8 kN/m širší plochy. Při identickém zatížení je deformace tužší plochy menší a smykové zatížení větší.
Tuhosti u vrstvených ploch s integrovanými tělesy
V budoucnu bude v doplňku Vrstvené plochy možné definovat tělesa společně s plochami. U tohoto typu se do RFEM rovněž exportuje plocha. Protože generování tuhostí a rozklad vnitřních sil je náročnější, bude to vysvětleno zvlášť.