Odpověď:
- Ve většině případů lze tyto rozdíly připsat nedostatečné konvergenci. Pomoci by mělo zvýšení počtu iterací a přírůstků v parametrech výpočtu a nastavení sítě konečných prvků (viz Obrázek 01).
- Vysoké skoky v tuhosti vedou k numerickým problémům, které vedou k chybám při vyhodnocování výsledků. V programu RSTAB toto nepředstavuje zásadní problém pro kompletní a analytickou funkci přiblížení. V programu RFEM se naopak používají aproximační přístupy, které s větší pravděpodobností zabrání vysokým změnám tuhosti. Příkladem jsou tuhé pruty (velmi vysoká tuhost), které jsou připojeny k měkčím plochám nebo prutům. V tomto případě může být tuhý prut nahrazen nosníkem s tuhým průřezem nebo pomocí prutů s vysokou tuhostí.
- V případě pružně uložených prutů může dojít také k odchylkám. Pokud nejsou pruty rozděleny nebo rozděleny pouze hrubě, dochází ke konvergenčním problémům. Praktickým řešením je vybrat v nastavení sítě konečných prvků „jemnější“ průběh prutů (viz Obrázek 02).
- V případě nelineárních systémů může také pomoci změna typu výpočtu (viz Obrázek 3).
