24 Výsledky
Zobrazit výsledky:
Seřadit podle:
Klopení (LTB) je jev, ke kterému dochází, pokud je nosník nebo prut namáhán ohybem a tlačená pásnice není dostatečně bočně podepřena. To vede ke kombinaci bočního posunu a kroucení. Jedná se o kritický faktor při posouzení konstrukčních prvků, zejména u štíhlých nosníků a nosníků.
V addonu Posouzení ocelových konstrukcí v programu RFEM 6 jsou k dispozici tři typy momentových rámů (běžné, dočasné a speciální). Výsledek seizmického posouzení podle AISC 341-22 je rozdělen do dvou částí: požadavky na pruty a požadavky na spoje.
Aby bylo možné rozhodnout, zda je při dynamické analýze nutné zohlednit také analýzu druhého řádu, stanovuje EN 1998-1, čl. 2.2.2 a 4.4.2.2 součinitel citlivosti na mezipodlažní posun θ. V programech RFEM 6 a RSTAB 9 ho lze vypočítat a analyzovat.
Addon Posouzení ocelových konstrukcí v programu RFEM 6 nyní nabízí možnost provádět seizmické posouzení podle AISC 341-16 a AISC 341-22. V současnosti je k dispozici pět typů seizmicky odolných systémů (SFRS).
V addonu Posouzení ocelových konstrukcí v programu RFEM 6 jsou k dispozici tři typy momentových rámů (běžné, dočasné a speciální). Výsledek seizmického posouzení podle AISC 341-16 je rozdělen do dvou částí: požadavky na pruty a požadavky na spoje.
V addonu Posouzení ocelových konstrukcí programu RFEM 6 je nyní možné posouzení momentových rámů podle AISC 341-16. Výsledek seizmického posouzení je rozdělen do dvou částí: požadavky na pruty a požadavky na spoje. V tomto příspěvku se budeme zabývat požadovanou pevností spoje. Uvedeme zde příklad porovnání výsledků programu RFEM a manuálu pro seizmickou analýzu AISC [2].
V addonu Posouzení ocelových konstrukcí v programu RFEM 6 lze provést posouzení běžného koncentricky vyztuženého rámu (OCBF) a speciálního koncentricky vyztuženého rámu (SCBF). Výsledek seizmického posouzení podle AISC 341-16 a 341-22 je rozdělen do dvou částí: požadavky na pruty a požadavky na spoje.
Vytvoření validačního příkladu pro výpočetní dynamiku tekutin (CFD) je rozhodujícím krokem pro zajištění přesnosti a spolehlivosti výsledků simulace. Tento proces zahrnuje porovnání výsledků CFD simulací s experimentálními nebo analytickými daty z reálných scénářů. Cílem je prokázat, že CFD model může věrně simulovat modelované fyzikální jevy. Tento návod popisuje základní kroky při vytváření validačního příkladu pro CFD simulaci, od výběru vhodného fyzikálního scénáře až po analýzu a porovnání výsledků. Pečlivým dodržováním těchto kroků mohou inženýři a výzkumní pracovníci zvýšit hodnověrnost svých CFD modelů a připravit cestu pro jejich efektivní použití v různých oblastech, jako je aerodynamika, letecký průmysl nebo environmentální studie.
Směr větru hraje zásadní roli při CFD (Computational Fluid Dynamics) simulaci a při statickém návrhu budov a infrastruktury. Jedná se o určující faktor pro posouzení interakce sil od větru s konstrukcemi, ovlivňující rozložení tlaků od větru a následně i odezvu konstrukce. Pochopení vlivu směru větru je nezbytné pro vypracování návrhů, které mohou odolávat proměnným silám větru a zajišťují bezpečnost a trvanlivost konstrukcí. Zjednodušeně řečeno, směr větru pomáhá vyladit CFD simulace a řídí principy návrhu pro optimální chování a odolnost proti účinkům větru.
Soulad se stavebními normami, jako je Eurokód, je nezbytný pro zajištění bezpečnosti, strukturální integrity a udržitelnosti budov a konstrukcí. V tomto procesu hraje důležitou roli numerická simulace proudění (CFD), která simuluje chování tekutin, optimalizuje návrhy a pomáhá architektům a inženýrům splnit požadavky Eurokódu na analýzu zatížení větrem, přirozené větrání, požární bezpečnost a energetickou účinnost. Začleněním CFD do procesu navrhování mohou odborníci vytvářet bezpečnější, efektivnější budovy, které splňují nejvyšší konstrukční evropské normy.
Velikost výpočetní oblasti (velikost větrného tunelu) je důležitým aspektem simulace větru, který má významný vliv na přesnost, ale i náklady na CFD simulaci.
Větrolamy jsou speciální tkaninové konstrukce, které chrání životní prostředí před škodlivými chemickými částicemi, omezují větrnou erozi a pomáhají zachovat cenné zdroje. Programy RFEM a RWIND se používají pro analýzu větrolamů jako programy pro jednosměrnou interakci proudění a konstrukce (FSI).
V tomto příspěvku ukážeme, jak lze provést statické posouzení větrolamů pomocí programů RFEM a RWIND.
V tomto příspěvku ukážeme, jak lze provést statické posouzení větrolamů pomocí programů RFEM a RWIND.
V tomto příspěvku se budeme zabývat možnostmi při stanovení jmenovité pevnosti v ohybu Mnlb pro mezní stav lokálního boulení při posouzení podle Aluminium Design Manual (US norma pro posouzení hliníku) z roku 2020.
V případě účinků na mosty pozemních komunikací je vedle základních kombinačních pravidel podle EN 1990 třeba navíc uvažovat další kombinační podmínky, které se stanoví v EN 1991-2. Programy RFEM a RSTAB nabízejí přitom automatické vytváření kombinací, které lze aktivovat v základních údajích při výběru normy EN 1990 + EN 1991-2. Dílčí součinitele spolehlivosti a kombinační součinitele v závislosti na kategorii účinku jsou při výběru příslušné národní přílohy již předem nastaveny.
V tomto příspěvku si ukážeme znázornění scénářů výbuchu při vzdálené detonaci v modulu RF-DYNAM Pro - Forced Vibrations a účinky porovnáme při lineární časové analýze.
Pro zohlednění nepřesností polohy hmot při analýze spektra odezvy stanoví příslušné normy pravidla, která je třeba vzít v úvahu jak při zjednodušené, tak multimodální analýze spektra odezvy. Tato pravidla stanoví následující obecný postup: Hmota podlaží se musí posunout o určitou excentricitu, z čehož vyplývá torzní moment.
Pokud jsou plochy konstrukce obtékány větrem, mohou na těchto plochách vznikat třecí síly. Tyto síly mohou být významné především u rozsáhlých staveb.
Pro stanovení seizmických zatížení v Německu platí norma DIN EN 1998-1 s národní přílohou DIN EN 1998-1/NA. Tato norma se vztahuje na pozemní a inženýrské stavby v seizmických oblastech.
V Německu upravuje zatížení větrem DIN EN 1991-1-4 s národní přílohou DIN EN 1991-1-4/NA. Norma platí pro inženýrské stavby do nadmořské výšky 300 m.
Pro zatížení větrem na konstrukce typu budov podle ASCE 7 lze najít řadu zdrojů, které doplňují konstrukční normy a pomáhají projektantům s analýzou účinků tohoto bočního zatížení. Mnohem obtížnější je ovšem najít podobné zdroje pro zatížení větrem na zvláštních konstrukcích jiných typů než jsou stavby. V tomto příspěvku se podíváme na kroky pro výpočet a aplikaci zatížení větrem podle ASCE 7-16 na kruhovou železobetonovou nádrž s kupolovou střechou.
Posun podlaží budovy poskytuje cenné informace o chování budovy při seizmickém zatížení. Seizmická zatížení mohou způsobit velké vodorovné deformace, a dokonce vést ke ztrátě stability budovy. Některé normy proto vyžadují kontrolu posunu podlaží v jeho těžišti. Na tomto základě lze pak například určit, zda se má provést výpočet druhého řádu (zohlednění P-Δ účinků).
- 001541
- Výsledky
- RFEM 5
-
- RF-DYNAM Pro | Natural Vibrations 5
- RF-DYNAM Pro | Equivalent Loads 5
- RF-DYNAM Pro | Forced Vibrations 5
- RSTAB 8
- DYNAM Pro | Natural Vibrations 8
- DYNAM Pro | Equivalent Loads 8
- Betonové konstrukce
- Ocelové konstrukce
- Dřevěné konstrukce
- Průmyslové konstrukce a zařízení
- Elektrárny
- Budovy
- Dynamická a seizmická analýza
- ASCE 7
Program RFEM nabízí možnost provést analýzu pomocí spektra odezvy podle ASCE 7-16. Tato norma platí pro stanovení seizmických zatížení v USA. Může se stát, že s ohledem na tuhost celé konstrukce je nutné zohlednit takzvané P‑Δ účinky, aby bylo možné vypočítat vnitřní síly a provést posouzení.
- 001530
- Modely | Načítání
- RFEM 5
-
- RSTAB 8
- RX-TIMBER Glued-Laminated Beam 2
- RX-TIMBER Roof 2
- RX-TIMBER Continuous Beam 2
- RX-TIMBER Purlin 2
- RX-TIMBER Frame 2
- RX-TIMBER Column 2
- RX-TIMBER Brace 2
- Budovy
- Betonové konstrukce
- Ocelové konstrukce
- Dřevěné konstrukce
- Průmyslové konstrukce a zařízení
- Dočasné stavby
- Statické konstrukce
- Eurocode 1
- Eurocode 0
V Německu upravuje zatížení sněhem DIN EN 1991-1-3 s národní přílohou DIN EN 1991-1-3/NA. Das Normpaket gilt für Hoch- und Ingenieurbauwerke in einer Höhe bis 1.500 m über Meeresniveau.
Vítr je jediné klimatické zatížení, které na rozdíl od sněhu působí na všechny typy konstrukcí v každé zemi na světě. Rychlost větru závisí na geografické poloze budovy. V současné době je to jeden z hlavních důvodů pro nutnost regionálního rozdělení (větrné oblasti) a zohlednění nadmořské výšky stanovené v oficiálních normách; je třeba také zohlednit kolísání dynamických tlaků v závislosti na výšce nad zemí pro "normální" místo bez maskovacího účinku.