Nehoda, která navždy změnila město Bad Reichenhall

Roku 1972 se v Mnichově konají olympijské hry. U této příležitosti se ve městě Bad Reichenhall staví plavecká a ledová hala. Po desetiletí je mohou sportovní nadšenci bez problému využívat pro své volnočasové aktivity. Dne 2. ledna 2006 dojde k tragické události, která zasáhne nejen místní.

Tehdy na přelomu let 2005 až 2006 sněží již několik dní. Konstrukce budovy je v té době stará více než 30 let. Zaznívají pochybnosti, zda konstrukce vůbec ještě odolá masám sněhu. Proto statici budovu kolem poledne prověřují. Podle odborníků ovšem tíha sněhu leží pod dovolenou mezí. Není důvod se obávat. Přesto odpovědné osoby pro jistotu ruší večerní hokejový trénink. Poté, co veřejnost odejde v 16:00 h, má být veřejná ledová plocha zcela uzavřena.

V tuto chvíli se v hale nachází ještě asi 50 lidí. Pár minut před koncem, v 15:55 h se odehraje strašná tragédie. Bez předchozího varování se zřítí střešní konstrukce. Celá střecha zimního stadionu padá s masami sněhu na ledovou plochu. Čas známe tak přesně, protože v tu chvíli se hodiny na stadionu zastaví. O tomto hrůzném činu vypovídalo i mnoho svědků.

Strop pod sebou pohřbí tři dospělé a dvanáct dětí. Všichni zemřeli kvůli zřícení konstrukce, nikoli na podchlazení. Dalších 34 lidí je zraněno, někteří vážně. Vyprošťovací práce si vyžádají celkem dva dny. Kvůli bezpečnostním opatřením na zřícených částech střechy a vnějších pilířích však musí být na základě pokynů statika opět přerušeny. Dále je třeba podepřít podzemní parkoviště. Pomocníci se samozřejmě nesmí zranit.

Hala již dlouho potřebovala rekonstrukci. Toto rozhodnutí nebylo dosud uzavřeno, protože toto je předmětem voleb starosty. Mělo přijít o měsíc později. Střešní konstrukci tvoří komorové nosníky jako hlavní nosníky s obdélníkovými, velmi tuhými ztužidly. Dnes by se použily lepené lamelové nosníky. Poškození je u komorového nosníku zvenčí jen stěží znatelné.

Rozbíhá se zdlouhavý proces. Nakonec je odsouzen statik za návrh střechy. Za zabití z nedbalosti dostal podmínečný trest v délce 18 měsíců. Příslušného znalce a architekta soud zprostil obžaloby.

Po celém Německu se provádějí bezpečnostní šetření. Mnoho staveb je následně zbouráno nebo uzavřeno. Mezi ně patří například delfinárium v Zoo Duisburg, kde střecha vykazovala kritické hodnoty.

Uzavřeno bude také kluziště ve Wiehlu poté, co odpovědní pracovníci našli praskliny. V této souvislosti vypracovalo bavorské ministerstvo vnitra informaci o stabilitě. Sepsali návod, jak nakládat se sněhem na střechách.

Hala je rok po katastrofě zcela stržena. Dnes je toto místo stále nezastavěné. Obětem byl postaven památník. 15 skleněných stél upomíná na zemřelé.

Fotografie si lze prohlédnout na tomto odkazu https://www.spiegel.de/fotostrecke/bad-reichenhall-einsturz-der-eissporthalle-2006-fotostrecke-50668.html

Byl ale při této strašné katastrofě na vině pouze sníh? Nebo k ní přispěly i další faktory?

V prvním stanovisku se hovoří o přetížení nosné konstrukce vlivem vytrvalého sněžení. Rychle se však ukázalo, že tyto spekulace byly mylné. Bylo naměřeno přibližně 1,40 až 1,50 metru sněhu. To se ovšem stále pohybuje v řádu výpočtových zatížení.

Z tehdejší zprávy lze vyvodit řadu závěrů o průběhu událostí. Jak jsme již zmínili, použily se komorové nosníky. Jejich boční obložení byly vyrobeny z desek Kämpfsteg, masivních dřevěných desek vyrobených ze tří vrstev lepených desek. Horní a dolní pásy vazníků nebylo možné zhotovit v jedné délce. Problém přitom je, že neexistuje žádný ověřený statický výpočet pro dané provedení střešní konstrukce. Vyrobené nosníky se odchylovaly od schválení, protože výška je více než 1,25 metru. Žádný souhlas pro jednotlivý případ nebyl vydán. K tomu se ještě přidávají chyby ve statickém výpočtu, protože byla značně překročena dovolená napětí. Jsou tu ovšem i další nedostatky. Dešťové svody byly vedeny bezprostředně vedle podepření. Vlivem nedostatečného sklížení spojů mezi pásnicí a deskami se stojinou vznikají příliš velké rozestupy mezi hřebíky. Hala byla následně ze všech stran uzavřena.

Nicméně tak to nebylo plánováno, a změnily se tak podmínky prostředí. Namáhání vlhkostí se tím zvýšilo. Stavebně fyzikální změny ovšem nebyly prozkoumány. Toto stálé působení vlhkosti narušuje močovinové lepidlo.

Nikoli jediná chyba, ale nahromadění mnoha nedostatků v konečném důsledku vedlo ke katastrofě. Pokud to shrneme, znalci stanovili čtyři hlavní skupiny chyb:

• formální chyby,

• chyby v návrhu,

• chyby při realizaci,

• chyby při údržbě.

Kdo se má za tyto chyby zodpovídat?

Při dlouhém procesu se soudci snaží vnést do případu jasno. Kdo se má za tuto událost zodpovídat? Stavební inženýr nebo statik odevzdal chybný statický výpočet. Investoři a architekti souhlasili s návrhem speciální konstrukce. Ta však nikdy nebyla podrobena kontrole zkušebního inženýra. Na to ovšem mělo upozornit i město Bad Reichenhall. Protože použitý způsob výstavby neodpovídal kolaudačnímu rozhodnutí, byl statik odsouzen za usmrcení z nedbalosti k 18 měsícům podmíněně.

Znalci i architekt byli zproštěni obžaloby. Byli ovšem obviněni, protože měli zaznamenat, že statika nebyla ověřena kontrolami. Při stavebně technické kontrole bylo zjištěno použití nevhodného lepidla. Jak jsme již zmínili, hala byla jednoduše uzavřena. Přesto se použilo lepidlo na bázi močoviny. U něj se při působení vlhkosti snižuje lepící účinek. Vhodnější by byl resorcinový pryskyřičný klih. S velkou pravděpodobností by to nevedlo ke kolapsu. Proto není ani pochopitelné, proč se upustilo od obžaloby odpovědných osob.

Představují tyto nedostatky ojedinělý případ?

Po této události byla provedena kontrola v dalších halách. Nejvyšší stavební úřad Bavorského státního ministerstva vnitra nařídil neprodleně zkontrolovat všechny ledové sportovní haly s dřevěnou konstrukcí. U některých budov byly zjištěny podobné výsledky, proto byly strženy nebo uzavřeny. Důvodem byly trhliny v dřevěných a lepených spárách, hniloba, ale také neúčinnost spojů. Močovinová lepidla byla mezitím pro nosné dřevěné dílce zakázána. Neviditelné průřezy komorových nosníků v dřevěných konstrukcích jsou podle současného stavu technologie zastaralé, a proto by se neměly používat.

Jak jsme se z této katastrofy poučili?

Pomocí diagnostiky konstrukce jsou konstrukce kontrolovány na poškození kvalifikovaným personálem. To by měl v určitých intervalech iniciovat vlastník. Konstrukce určité velikosti je třeba pravidelně kontrolovat. Shromažďovací místa pro více než 5000 osob by například měla navštívit inspekce každý rok či dva. Projektant by měl zvolit nosnou konstrukci tak, aby se v případě selhání některé části konstrukce nezřítila celá konstrukce. Je logické, že střešní plášť by měl být nejslabším článkem v nosné konstrukci. V případě skutečného přetížení, například v důsledku sněhu nebo ledu, selže pouze omezená část střešní plochy.

Lepší kontrola nebo stavební dozor prováděné kontrolním technikem nebo znalcem jsou zakotveny v různých zemských stavebních směrnicích. Správné provedení konstrukce se nakonec musí potvrdit v příslušném osvědčení.