5753x
001434
8.5.2017

Výpočet minimální výztuže pro vynucená osová přetvoření u masivních dílců podle EN 1992-1-1

Zamezení vzniku trhlin v betonových konstrukcích obecně není možné ani nutné. Je však třeba omezit vznik trhlin tak, aby nebylo ovlivněno řádné používání, vzhled a trvanlivost konstrukce. Omezení šířky trhlin proto neznamená zamezení vzniku trhlin, ale omezení šířky trhlin na neškodné hodnoty.

Šířkou trhliny w se rozumí šířka trhliny na povrchu dílce, protože šířka trhliny se směrem od povrchu zmenšuje. Přípustná velikost šířky trhlin závisí na podmínkách prostředí, funkci konstrukčního prvku a na náchylnosti betonářské výztuže ke korozi [1].

Trhliny vyvozené vynuceným přetvořením u mladého betonu

Hlavní zatížení vyvolávající vznik trhlin představují vynucená přetvoření u mladého betonu, způsobená především změnami teplot při úniku hydratačního tepla, smršťováním betonu a pohyby podloží. Zvláště u mohutných dílců vznikají trhliny v mladém betonu obvykle několik dnů po odbednění. U silných stěn mohou navíc teplotní rozdíly v průřezu vlivem úniku hydratačního tepla vést ke vzniku vnitřních napětí, jejichž důsledkem jsou trhliny na povrchu stěny.

Jako mladý beton se označuje beton, který není starší než 3 dny. Po uplynutí této doby dosahuje mladý beton stupně hydratace od 60 do 90 % v závislosti na druhu cementu, okolní teplotě a na hodnotě vodního součinitele. Pro mladý beton jsou charakteristické následující vlastnosti:

  • silný vývin tepla a v jeho důsledku výměna tepla s okolím,
  • výrazná změna objemu v důsledku vývinu tepla,
  • rychlá změna mechanických vlastností při postupující hydrataci.

Únik hydratačního tepla vede obzvlášť v mohutných dílcích k vnitřní napjatosti, kdy vznikají tlaková napětí uvnitř a tahová napětí v okrajových oblastech průřezu. Tyto rozdíly při daném stavu napjatosti vedou ke vzniku velkých trhlin, pokud se proti nim neučiní příslušná opatření.

Opatření

Obecně lze vynucená napětí držet v určitých mezích nebo oddálit jejich nástup volbou vhodné technologie betonu, ošetřováním a případně také uspořádáním dilatačních spár. Trhlinám ovšem nelze úplně předejít, a proto je třeba je omezit a rozložit vhodnou výztuží.

Výpočet minimální výztuže

Pro omezení šířky trhlin je třeba vložit minimální výztuž. Níže porovnáme výpočet minimální výztuže podle EN 1992-1-1 s výsledky v modulu RF-CONCRETE Surfaces.

Vstupní hodnoty:
Tloušťka stěny: h = 100 cm
Krycí betonová vrstva: cnom = 40 mm pro stupeň vlivu prostředí XC4
Beton: C30/37
Betonářská výztuž: B 500 S (A)
Přípustná šířka trhliny: wk = 0,2 mm
Zvolený průměr prutu: ds = 14 mm


kde
kc = 1,0 (prostý tah)
k = 0,65 ∙ 0,8 = 0,52 (s úpravou pro vnitřní napětí)
fct,eff = 0,5 ∙ fctm = 1,45 N/mm²
act = h/2 ∙ b = 5000 cm²/m

σs se určí na základě mezního průměru ds* ze vztahu


20,2 mm ≤ 28,0 mm
kde
d = h - (cnom + ds / 2) = 95,3 cm
hcr = h = 100 cm

U dílců s větší tloušťkou se může při výpočtu minimální výztuže zohlednit účinná okrajová oblast Ac,eff. Přitom není třeba umisťovat více výztuže, než jsme spočítali v předchozím výpočtu[3].


kde
k = 0,52
fct,eff = 0,5 ∙ fctm = 1,45 N/mm²
ac,eff = hc,eff ∙ b = 19,4 cm ∙ 100 cm/m [podle obrázku 7.1d)DE]
act = h / 2 ∙ b = 5 000 cm²/m
fyk = 500 N/mm²
σs se určí na základě mezního průměru ds* ze vztahu


Odkazy
Reference
  1. Avak, Ralf. Stahlbetonbau in Beispielen, DIN 1045 und Europäische Normung – Teil 2: Konstruktion-Platten-Treppen-Fundamente. Werner Verlag, Düsseldorf, 1992.
  2. Rostásy, F. S; Henning, W.: Zwang und Rissbildung in Wänden auf Fundamenten. DAfStb-Heft 407. Berlín: Beuth, 1990
  3. Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby. Český normalizační institut, 2006
Stahování