Modelování větru v programu RFEM jako zatížení na konstrukci s ohledem na standardní postupy

Čtyři haly s různými rozměry a se sedlovou střechou byly zatíženy charakteristickým zatížením podle Eurokódu a zatížením větrem dvěma způsoby. V prvním případě byly dodrženy předpisy normy, zatímco v druhém případě byla provedena CFD simulace proudění větru v programu RWIND 2. Na základě výsledků bylo prokázáno, že konstrukce navržené podle norem vykazují přibližně 50% rezervu únosnosti ve srovnání se stejnými konstrukcemi, kdy bylo zatížení uvažováno experimentálně numerickou metodou. Při vyhodnocení získaných výsledků bylo zjištěno, že poloha nejsilněji namáhaných průřezů konstrukčních prvků se liší v závislosti na použité metodě zatížení. Tato skutečnost s největší pravděpodobností souvisí s převzatým modelem turbulence RAS k-ε, který vykazuje mnoho průměrných hodnot, co do časové náročnosti ovšem při simulaci představuje nejvýhodnější model.