V programech RFEM a RSTAB byla pro automatickou kombinaci zatížení implementována zjednodušená posouzení z [1] Kapitola 2.2.3. To znamená, že tak mohou být přísně vzato analyzovány pouze konstrukce vzhledem ke konečné deformaci, v nichž se vyskytují materiály se stejným chováním dotvarování, protože deformace od dotvarování jsou na straně zatížení zohledněny zjednodušeně. Jedná-li se o smíšenou konstrukci ze dřeva s různými vlastnostmi dotvarování nebo v kombinaci s ocelí, musí se konečné deformace stanovit podle [2.2] změny k 2.2.3 následujícím způsobem:
„(4) Jestliže se konstrukce skládá z prvků nebo dílců s rozdílným dotvarováním, konečná deformace se vypočítá s použitím konečných průměrných hodnot příslušných modulů pružnosti, modulů pružnosti ve smyku a modulů prokluzu podle 2.3.2.2(1). Konečná deformace ufin se pak spočítá pomocí superpozice počáteční deformace z důvodu rozdílu charakteristických a kvazistálých kombinací účinků s dlouhodobou deformací. “
To ovšem předpokládá superpozici výsledků z různých kombinací zatížení, což v programech RFEM a RSTAB nelze automaticky realizovat. Pokud se mají zohlednit různé vlastnosti dotvarování, je třeba kombinace zatížení vytvořit ručně a tuhosti redukovat podle součinitele dotvarování. Postup je uveden na příkladu dřevobetonové spřažené desky, která byla prezentována na semináři 2017. Odkaz najdete níže pod touto otázkou.
.png?mw=512&hash=4e74affa9ad0c7b703151c5085ac9b8e59171c23)
.jpg?mw=350&hash=8f312d6c75a747d88bf9d0f5b1038595900b96c1)
