3.6.6 Norma

Norma

Parametry této tabulky závisí na normě, která byla stanovena v dialogu 1.1 Základní údaje (viz Obr. 3.2). Existují standardní specifické požadavky na výztuž, které je třeba splnit, které jsou uvedeny níže pro normu EN 1992-1-1.

Tlačítkem [Standard] v pravém dolním rohu této tabulky je možné obnovit výchozí hodnoty vybrané normy.

Zadávacím polem je možné řídit obecně maximální stupeň vyztužení u nosníků. V EN 1992-1-1, 9.2.1.1 (3) se doporučuje hodnota tahové nebo tlakové výztuže A_s,max = 0.04 A_c a odkazuje se na úpravu specifickou pro danou zemi. V Národní příloze pro Německo je stanoven maximální souhrn tahové a tlakové výztuže jako A_s,max = 0.08 A_c a tento nesmí být překročen ani v oblasti překrývajících se spojů.

Pokud není tlaková zóna betonu schopna pojmout tlakové síly, je zapotřebí tlakové výztuže. K tomuto případu dochází, je-li překročen ohybový moment, který vzniká při přetvoření betonu na okrajích o velikosti −3.50 ‰ a při deformaci ε_yd, je-li dosažena mez kluzu oceli. U konstrukční oceli 500 pak vychází příslušná výška tlakové zóny x/d = 0.617. U spojitých nosníků, příčlích neklouzavých rámů a konstrukčních dílců, které jsou převážně ohýbány, by tento mezní ohybový moment neměl být plně využit pro zajištění dostatečné rotační schopnosti.

Zaškrtávacím políčkem je možné podle EN 1992-1-1, Část 5.6.3 (2) omezit výši tlakové zóny. V tomto případě je maximální poměr pro beton do pevnostní třídy C50/60 x_d/d = 0.45 a x_d/d = 0.35 pro beton od pevnostní třídy C55/67.

Obě vstupní pole stanovují přípustný sklon tlakových diagonál. Pokud jsou uživatelsky definované úhly mimo hranice platnosti normy, objeví se odpovídající chybové hlášení.

EN 1992-1-1 poskytuje ucelený model k výpočtu návrhové hodnoty smykové únosnosti. U dílců s třmínkovou výztuží v pravém úhlu k ose dílce (α= 90°) platí:

$V_{Rd,s} = \frac{A_{sw}}{s} · z · f_{ywd} · \text{cot} \theta$

Rovnice 3.2 Únosnost smykové síly podle EN 1992-1-1, rovn. (6.8)

kde

Sklon tlakové diagonály θ je možné vybrat v rozmezí určitých hranic v závislosti na zatížení. Je třeba vzít v úvahu skutečnost, že část smykové síly ubude třením prasklin a nezatíží tak konstrukci. Tyto limity jsou doporučeny v EN 1992-1-1, rovn. (6.7N) následujícím způsobem:

$1 \le \text{ cot} \theta \le 2.5$

Rovnice 3.3 Sklon tlakových diagonál

Sklon tlakových diagonál θ se tak může pohybovat mezi těmito hodnotami:

Národní příloha pro Německo umožňuje více plochý sklon tlakových diagonál ve výši 18.4°.

$1.0 \le \text{cot} \theta \le \frac{1.2 + 1.4 · {\displaystyle \frac{{\sigma }_{cd}}{f_{cd}}}}{1 - {\displaystyle \frac{V_{Rd,cc}}{V_{Ed}}}} \le 3.0$

Rovnice 3.4 Sklon tlakových diagonál NP Německo

Více plochá tlaková diagonála betonu znamená menší tahové síly v třmínkové výztuži a tím i menší nutný průřez výztuže.

Horní zadávací pole obsahují Dílčí součinitele spolehlivosti podle 2.4.2.4 u betonu γ_c a u výztužové oceli γ_s. Pro mezní stav únosnosti jsou přednastaveny hodnoty podle EN 1992-1-1, Tab. 2.1N, pro mezní stav použitelnosti jsou přednastaveny doporučené hodnoty. V případě potřeby je můžeme upravit.

Redukční součinitel α pro zohlednění dlouhodobých účinků na pevnost oceli lze uvádět odděleně pro zatížení v tlaku a v tahu. I zde je možné rozlišení podle návrhových situací. Hodnoty doporučené v EN 1992-1-1, 3.1.6 jsou přednastaveny.

Podle Národní přílohy pro Německo se používá jak redukční součinitel pro pevnost betonu v tlaku α_cc = 0.85, tak i součinitel pro pevnost betonu v tahu α_ct = 0.85. Podle EN 1992-1-1, pozn. k 3.1.7 (3) se hodnota η ⋅ f_cd dodatečně snižuje o 10%, pokud pokud šířka tlakové zóny klesá směrem k stlačovanému okraji průřezu. Existuje-li tento předpoklad, provede RF-CONCRETE Members tuto redukci automaticky.