Tahové zpevnění
Z posouzení mezního stavu únosnosti je známo, že u železobetonových částí s trhlinami se musí tahové síly v trhlině absorbovat výztuží. Mezi dvěma trhlinami se však zavádí tahová napětí do betonu přes (pohyblivý) spoj. Tím se podílí beton - ve vztahu k délce stavebního prvku - na absorbci vnitřních tahových sil, což vede ke zvýšení tuhosti stavebního prvku. Tento efekt se označuje jako Spolupůsobení betonu na tah mezi trhlinami nebo také jako Tahové zpevnění.
Zvýšení tuhosti stavebního dílce tahovým zpevněním je možné zohlednit dvojím způsobem:
- V pracovním diagramu betonu se zobrazí konstantní zbytkové napětí v tahu. Zbytkové tahové napětí je přitom výrazně menší než pevnost v tahu. Alternativně lze pro tahovou oblast použít upravené vztahy mezi napětím a přetvořením, které zohledňují spolupůsobení betonu na tah mezi trhlinami v podobě odpadajícího ramene po dosažení tahové pevnosti. Tento postup se jeví při numerickém výpočtu často jako smysluplný.
- Variantou, která je použitelnější a názornější pro praktické prokazování, je změna "holého" pracovního diagramu oceli. U aktuálně posuzovaného průřezu se aplikuje zmenšené přetvoření výztuže εsm vycházející v důsledku tahového zpevnění z εs2 a z redukční hodnoty.
V RF-Concrete Members lze zohlednit efekt Tahového zpevnění jak modifikovanou charakteristickou křivkou oceli podle [6], tak i pracovním diagramem betonu v tahu podle [7] a [8].
Výhody a nevýhody postupů i účelné použití jednotlivých metod byly vícekrát analyzovány v příslušné literatuře např. [8]).