EN 1992-1-1, 5.7
První návrhový případ provádí analýzu podle celostní koncepce EC 2.
Hlavní zadání jsou zobrazena na následujících obrázcích.
[Nastavení] pro nelineární výpočet je nutné provádět tak, jak je uvedeno na následujících obrázcích.
Zvolí se postup s průměrnými hodnotami materiálových vlastností a globálním dílčím součinitelem spolehlivosti. Plastické klouby (plastická zakřivení) jsou vyloučené.
Abychom získali srovnatelné výsledky k výpočtu s [14], musí se pozměnit model Zpevnění v tahu podle Quasta: Protože se u výpočtu přípustného napětí v tlaku fcR vychází ze spodní hodnoty kvantilu, použije se i pro stanovení přípustného napětí betonu v tahu fctk,0.05.
Kvůli staticky určené konstrukci lze faktor tlumení ponechat na 1.0.
Pro nelineární výpočet modelů s ohroženou stabilitou jsou velmi důležité meze přerušení ε1 und ε2: Pokud stále konverguje nějaký výpočet podle teorie I. řádu, může nastat u tlačených prvků "bod obratu", od kterého opět rostou odchylky ε Tento efekt nastává, nemůže-li systém již dále kompenzovat resp. vstřebávat nárůst vnitřních sil prostřednictvím poklesu tuhostí, vyvolaném nárůstem deformací podle teorie II. řádu. Na příkladu je ε1 = ε2 = 0.001 ponecháno beze změn.
Aby se dostatečně přesně zobrazil průběh tuhostí, omezí se rozměry sítě konečných prvků na 0,20 m.
V [14] se s pomocí podobné metody posouzení podle DIN 1045-1, 8.5 určí potřebná výztuž As,tot = 66.10 cm2. Aby se tyto výsledky daly porovnat s výpočtem RF-CONCRETE Members podle EN 1992-1-1, 5.7, musí se provést ještě další nastavení.
Důkaz se provádí se skutečně existující výztuží. K tomu je zapotřebí ještě několik údajů ohledně průměru, krytí betonem a množství výztuže v náhledu 1.6 Výztuž. V záložce Podélná výztuž je průměr nastaven na 25 mm.
Pro krytí betonem je vybrán cnom = 27.5 mm, takže vychází vzdálenost osy ve výši 40 mm.
Aby bylo možné provést posouzení zadané výztuže z [14], definuje se minimální výztuž As,horní = As,dolní = 32 cm2.
Tím je zadání ukončeno a [Výpočet] může být zahájen.
Interpretace výsledků je popsána na předchozím příkladu (Kapitola 9.2).
Se součinitelem spolehlivosti γ = 1.97 vykazuje systém očividně dostačující rezervy. Je však třeb apoukázat na to, že i malé zvýšení zatížení vede k nestabilitě systému. V náhledu 1.1 Základní údaje je vybrána k posouzení kombinace zatížení 14, takže zatížení se zvýší o 10%. Podle fyzikálně lineární teorie II. řádu není u této kombinace zatížení žádný problém se stabilitou.
Nelineární [Výpočet] je nyní přerušen zobrazením informace, že s vybranou výztuží nelze navrhnout dostačující odpor konstrukce.
Posouzení modelu podle EN 1992-1-1, 5.8.6 v následující kapitole ukazuje, že opěra selže před dosažením únosnosti průřezu.