Mezní stav únosnosti
Nelineární posouzení v mezním stavu únosnosti slouží k realistickému podchycení stavu selhání (jeho mechanismu). To dává vytušit i velkou obtížnost tohoto posouzení: Realistické odhady jsou proveditelné jen na základě realistických vstupních a výpočetních parametrů.
U materiálových vlastností se nejedná o deterministické parametry. Na rozdíl od diskrétního dimenzování průřezu, kde se vždy používá koncepce "lokálních defektů", musí být pro určení deformací a vnitřních sil použity střední charakteristiky materiálů.
Dalším aspektem realistického podchycení chování konstrukčních součástí je zohlednění účasti betonu v tahovém napětí mezi trhlinami (Tahové zpevnění, viz Kapitola 2.4.3). Obzvlášť u tlačených prvků nabývá významu dotvarování a smršťování.
Podle normy EN 1992-1-1, oddíl 5.7 je třeba použít nelineárních metod, které vedou k realistické tuhosti a zohledňují nejistoty v případě selhání. Lze použít vyměřovací metody platné v hlavních oblastech použití. Vhodnou nelineární metodou stanovení vnitřní síly včetně průřezu je metoda s průměrnými hodnotami vlastností materiálu a použitím globálního součinitele bezpečnosti γ r , který je popsán v německé národní příloze k EN 1992-1-1, oddíl 5.7 a DIN 1045-1, oddíl 8.5. Tato metoda je dále prezentována jako Postup podle EN 1992-1-1, oddíl 5.7.
Podle EN 1992-1-1, oddíl 5.7 (5) může být metoda podle EN 1992-1-1, oddíl 5.8.6 použita pro komponenty, kde nelze zanedbat účinky podle teorie 2. řádu.
V RF-CONCRETE Members jsou na výběr obě popisované nelineární metody výpočtu (srov. Obr. 4.4).