2.3.4 Pracovní diagram výztužné oceli

Pracovní diagram výztužné oceli

Pro stanovení redukčního součinitele k_s (θ) je nejprve zapotřebí určit teplotu uprostřed nejméně výhodného výztužného prutu. Redukční součinitel k_s (θ) se stanoví v závislosti na typu výroby, klasifikaci betonové oceli (třída N nebo X) a stávajícím přetvoření oceli.

Pracovní diagram betonářské oceli je definován následujícími parametry:

• sklon v lineárně elastické oblasti E_s,θ
• mezní hodnota f_sp,θ
• maximální úroveň napětí f_sy,θ

Maximálně použitelná pevnost betonářské výztuže při posouzení požární odolnosti se stanoví následujícím způsobem:

$f_{sy,\theta } = k_s\left(\theta \right) · f_{yk }$

kde

• k_s (θ) : redukční součinitel pro betonářskou výztuž (viz Obr. 2.14 a Obr. 2.15)
• f_yk : charakteristická pevnost betonářské výztuže za běžné teploty

Pokud jde přiřadit betonovou ocel ke křivce 1 nebo ke křivce 2 u obrázků 4.2a popř. 4.2b u EN 1992-1-2 (srov. Obr. 2.14 a Obr. 2.15), je možné odvodit redukovaný modul pružnosti výztužné oceli v závislosti na její teplotě a typu výroby z EN 1992-1-2, tab. 3.2a popř. 3.2b. Jsou uvedeny na následujících obrázcích.

U betonářských ocelí, které se podle EN 1992-1-2, Obr. 4.2a zařazují ke křivce 3, se redukovaný modul pružnosti vypočítává následujícím způsobem:

$E_{sy,\theta } = k_s\left(\theta \right) · E_{s }$

kde

• k_s (θ) : redukční součinitel pro výztužnou ocel (viz Obr. 2.14 a Obr. 2.15)
• E_s : modul pružnosti výztužné oceli při běžné teplotě (20 °C)