Metoda posouzení
Oddíly této záložky se liší v závislosti na normě posouzení (ACI 318 neposkytuje žádný nelineární výpočet). Následující popis se vztahuje na EN 1992-1-1.
Jak bylo vysvětleno v Kapitola 2.4.7, upravuje EN 1992-1-1 dvě metody pro nelineární výpočet. Přednastavena je Metoda pomocí průměrných hodnot podle EN 1992-1-1, Kapitola 5.7.
Postup byl upraven za účelem jednotné aplikace jen jedné bezpečnostní koncepce. Podle EN 1992-1-1, 5.7 (NP.10) pro Německo se globální součinitel spolehlivosti používá na straně mezního zatížení následujícím způsobem:
- γR = 1.3 pro stálé a přechodné návrhové situace a posouzení únavy
- γR = 1.1 pro mimořádné návrhové situace
Modul pružnosti betonu lze u analýzy zredukovat součinitelem 0.85. To lze doporučit u průřezů, které jsou zcela tlačené.
Obecná návrhová metoda podle EN 1992-1-1, 5.8.6 se hodí zejména k výpočtu úzkých tlačených prvků. Stanovení deformačních a vnitřních sil pomocí ověřených středních hodnot vede ve většině případů k ekonomičtější kalkulaci. Další vysvětlivky k této metodě nabízí Kapitola 2.4.7.2.
Zaškrtávací políčko je přístupné pro obě metody posouzení (EN 1992-1-1, 5.7 nebo 5.8.6). Důvodem je, že Kapitola 8.6.1 (5) německé normy DIN 1045-1 neumožňuje plastické klouby (zakřivení (1 / r)m > (1 / r)y) u konstrukčních dílců pod podélným tlakem. Kvůli prudkému poklesu tuhosti při vytváření plastických zón popř. kloubů dochází obvykle ke ztrátě stability u úzkých tlačených prvků, takže vzpěra selže.
Pokud je zaškrtávací políčko deaktivováno, nejsou umožněna při posouzení zakřivení průřezů žádná plastická zakřivení.
Pokud je tato možnost aktivována, zvýší se podélné vyztužení při překročení únosnosti průřezu. Únosnost průřezu je překročena tehdy, pokud je využití ve výsledkové tabulce nelineárního výpočtu (viz Kapitola 5.5.1) větší než 1.
Při Použití lineárně elastické smykové tuhosti se smykové plochy kalkulují lineárně-elasticky. Nezohledňuje se žádná redukce v důsledku tvorby trhlin.
Alternativně proběhne Redukce smykové tuhosti afinní k ohybové tuhosti. Dojde přitom k redukci lineárně-plastického průběhu tuhosti analogicky k průběhu ohybové tuhosti. Teoretické základy jsou popsány v Kapitola 2.4.5.2.
Kroutící moment se standardně vypočítává při zohlednění tvorby trhlin podle Metody von Leonhardta [9] (viz. Kapitola 2.4.5.2 ).
Paušální redukce tuhosti v kroucení umožňuje omezení tuhosti při tvorbě trhlin na uživatelsky definovanou zbytkovou hodnotu. Je přednastavena zbytková tuhost ve výši 10%, která je založena na relativně silném úbytku torzní tuhosti (viz Obr. 2.27).
Tato část umožňuje uložení tuhosti z nelineárního výpočtu (při zohlednění výztuže a stavu s trhlinami) a následné použití v RFEM. Tímto způsobem je možné zohlednit redukované tuhosti železobetonových konstrukcí ve stavu s trhlinami i při výpočtu vnitřních sil a při posouzení ostatních komponent z oceli nebo ze dřeva. To je účelné např. tehdy, pokud se realizují vyztužené komponenty nějakého modelu z železobetonu.
V RFEM lze nastavit zohlednění nelineární tuhosti z modulu RF-BETON Members v dialogu Upravit zatěžovací stavy a kombinace.
Přiřazení tuhostí v RFEM je řízeno dvěma poli výběru: Tuhosti kombinací zatížení vypočtených RF-BETON Members se dají Jednotlivě (odděleně) ukládat. Dají se pak v RFEM využít jen pro aktuální kombinace zatížení. U možnosti Konzistentně se vztažným zatížením se oproti tomu tuhost ukládá tuhost referenčního zatížení, které je možné v RFEM přiřadit každé libovolné zátěžové kombinaci.