Požární odolnost
Poslední záložka v dialogu 1.6 je k dispozici tehdy, pokud byl v dialogu 1.1 Základní údaje vybrán pro posouzení požární odolnosti alespoň jeden zatěžovací stav nebo jedna kombinace (viz Kapitola 3.1.4). "Požární odolnost" probíhá podle zjednodušené výpočetní metody dle EN 1992-1-2, Odstavec 4.2 (viz Kapitola 2.3).
Ve spodní části záložky je možné najít tlačítko [Standard], kterým se dají obnovit výchozí hodnoty.
Posouzení požární odolnosti výrazně ovlivňují parametry uvedené v pěti seznamech:
- Třída požární odolnosti (třída odolnosti proti ohni podle EN 1992-1-2, Odstavec 1.6.1 (1))
- Počet zón (zónová metoda podle EN 1992-12, Příloha B.2)
- Typ kameniva do betonu: (viz Obr. 2.9 a Obr. 2.11)
- Klasifikace výztuže (viz Obr. 2.14 a Obr. 2.15)
- Typ výroby výztuže (viz Obr. 2.16 a Obr. 2.17)
Tyto parametry jsou teoreticky popsány v Kapitola 2.3.
Navíc se musí určit Průřezové strany vystavené požáru. Pokud nepodléhají Všechny strany zuhelnatění, deaktivuje se odpovídající zaškrtávací pole (viz Obr. 3.48). Díky tomu se zpřístupní zaškrtávací pole kolem symbolu průřezu, což umožní cílené specifikace. Směry se vztahují na místní osy prutů.
V případě asymetrického působení požáru nabyde průřez další teplotní zakřivení z důvodu teplotního rozdílu, které musí být zohledněno při výpočtu podle EN 1992-1-2, Odstavec 2.4.2 (4). Toto termické zakřivení ovlivňuje mezní stav únosnosti konstrukčních částí jako např. sloupy, které se počítají podle teorie II. řádu. Interně se vytvoří zatížení na prut jako počáteční zakřivení průřezu a pak se skládá s návrhovými zatíženími.
Zaškrtávacím polem Dimenzování podélné výztuže při zatížení požárem se řídí, zda je u návrhu výztuže kromě mezního stavu únosnosti zohledněn i vliv požáru.
Dvě horní zadávací pole specifikují Dílčí součinitele spolehlivosti pro beton γc a výztužnou ocel γs, které se použijí pro posouzení požární odolnosti. Jsou zde přednastavené hodnoty doporučené v EN 1992-1-2, Odstavec 2.3 (2)
Redukční součinitel α k posouzení dlouhodobých účinků na pevnost betonu v případě požáru je možné stanovit zvlášť pro namáhání tlakem a pro namáhání tahem. U obou políček jsou hodnoty doporučené v EN 1992-1-1, 3.1.6 přednastaveny na 1.0.
Možnost Zohlednit tepelnou roztažnost betonu a výztuže umožňuje podchytit rozdíl mezi roztažností "horké" výztuže a běžnou teplotní roztažností betonového průřezu formou předběžného stlačení prutu výztuže. Při teplotním zatížení se upraví teplotní podélné deformace v betonu a ve výztuži, které jsou jinak kvůli nestejnému rozdělení teploty v průřezu rozdílné. Teplotní deformace se nedají volně nastavit všude v průřezu, protože jsou ovlivňovány sousedními oblastmi. Zpravidla lze vycházet ze zachování průřezů. Protože je teplotní deformace výztuže v okrajové oblasti průřezu omezena, je výztuž napřed stlačena.
Při zónové metodě podle EN 1992-1-2 se provádí pouze kalkulace konstrukčního dílce, t.j. dodatečné termické deformace v těžišti nejsou v normě zohledněny. Podle Hosser [11] však nelze u kalkulací podle teorie II. řádu tyto termické teplotní deformace zanedbat. Teplotní deformace betonu se přitom počítá pomocí střední hodnoty teploty napříč celkového průřezu betonu.
Příloha D k EN 1992-1-2 obsahuje výpočetní metodu pro posouzení posouvající síly a posouzení na kroucení konstrukčních dílců namáhaných požárem. Tuto metodu lze aktivovat pro oba druhy vnitřních sil odděleně.
Protože tato metoda není u posouzení na smyk a posouzení na kroucení v Německu povolena, jsou možnosti výběru u posouzení podle německé normy zablokované.