Klouzání

Při prokazu smyku se ověřuje, zda mohou být vodorovná zatížení působící rovnoběžně se základovou spárou dostatečně přenášena existujícím odporem.
Nebezpečí smyku existuje, pokud je návrhová hodnota vodorovného zatížení větší než návrhová hodnota odporu proti smyku. Podle EN 1997-1 [1] 6.5.3 musí být porucha smykem v ploše paty prokázána, pokud vektor zatížení nesměřuje kolmo k této ploše.

EN 1997-1: Smyk

Stanovení zatížení a odporu
Rozhodující zatížení je výsledná vodorovná síla H_d v základové spáře. Odpor proti smyku se skládá z následujících složek:

třecí odpor mezi základovou spárou a podložím
příp. pasivní zemní tlak

V konsolidovaném stavu se návrhová hodnota smykového odporu vypočte s návrhovou hodnotou úhlu tření v základové spáře:

R_{d} = {V^{'}}_{d} \cdot \tan δ_{d}

Smyková únosnost v odvodněném stavu

V nekonsolidovaném stavu se vypočítá návrhová plocha A' základové spáry. S návrhovou hodnotou koheze v neodvodněném stavu c_u,d se stanoví návrhová hodnota smykového odporu: