Při posouzení statické rovnováhy se ověřuje, zda základ zůstává pod působícími účinky stabilní ve své poloze a zda nedojde k porušení klopením.
Podle EN 1997-1 [1] 2.4.7.2 se posouzení provádí porovnáním stabilizujících a destabilizujících momentů na hranách základu.
EN 1997-1: Statická rovnováha
Určení účinků
Pro posouzení se stanoví destabilizující momenty na hranách základu. Ty vyplývají zejména z vodorovných sil a excentricky působících svislých zatížení.
Určení odporů
Proti destabilizujícím momentům působí stabilizující momenty, které v podstatě vyplývají ze svislých zatížení, jakož i z vlastní tíhy základu a překrývající půdy.
Posouzení
Posouzení se provádí samostatně pro každou rozhodující hranu základu. Stanoví se přitom poměr destabilizujícího a stabilizujícího momentu:
Rozhodující hodnota je maximum ze všech uvažovaných směrů.
IBC 2021 / ACI 318-19 (ASD): Klopení
Účel posouzení
Posouzení na klopení ověřuje, zda destabilizující momenty vyvozené vodorovnými silami nepřekračují stabilizující momenty od svislého zatížení na základ.
Momentová rovnováha
Posouzení se provádí kolem hrany základu ve směru klopení:
Stabilizující moment
Stabilizující moment vyplývá ze svislého zatížení na základ a jeho ramena ke sledované hraně klopení:
|
P |
celková vertikální zatížení na základ [kip] |
|
z |
Rameno výsledného svislého zatížení k hraně překlopení [ft] |
Klopný moment
|
H |
horizontalní síla působící na základ [kip] |
|
a |
rameno horizontální síly k otočné hraně [ft] |
Stupeň využití
Požadovaný součinitel spolehlivosti Φoverturning,lim lze definovat v konfiguraci geotechnického posouzení.
Konfigurace softwaru
Požadovaný součinitel spolehlivosti Φoverturning,lim je definován v konfiguraci geotechnického posouzení. Všechna zatížení působící na základ se přebírají z definovaných zatěžovacích stavů.