Posouzení pootočení základů dle DIN EN 1997-1 [1] A 6.6.5 ověřuje, zda vlivem stálých účinků a nejnepříznivější kombinace zatížení vzniká otevřená spára přesahující těžiště plochy základové spáry. Tím je zajištěno, že excentricita výslednice napětí v podloží nepřekračuje dovolené mezní hodnoty.
Označení 1 : Omezení 1. šířky vlákna je znázorněno kosočtvercem.
Označení 2 : Omezení 2. šířky vlákna je znázorněno elipsou.
Označení 3 : Bod použití výslednice je bod, ve kterém na základovou spáru působí celkové výsledné zatížení.
Stálé účinky
U základů na nesoudržných a soudržných zeminách nesmí v základové spáře vlivem charakteristických stálých účinků vzniknout otevřená spára. To je zajištěno, pokud výslednice napětí v podloží leží uvnitř 1. šířky vlákna. 1. šířka vlákna omezuje dovolenou dvouosou excentricitu uvnitř plochy ve tvaru kosočtverce.
Podmínka, kterou je třeba ověřit, zní:
Odvození podmínky Podmínka je odvozena z následující nerovnice, vycházející z rovnice přímky:
Absolutní hodnoty jsou nutné, aby tato nerovnice platila pro všechny kvadranty a bylo zcela pokryto omezení ve tvaru kosočtverce.
Jednotlivé kroky odvození jsou znázorněny v následujícím obrázku:
Nejnepříznivější kombinace stálých a proměnných účinků
Excentricita výslednice napětí v podloží při stálých a proměnných, charakteristických účincích smí být maximálně tak velká, aby základová spára až ke svému těžišti zůstala nadále pod tlakem. To znamená, že musí být dodržena 2. šířka vlákna. Je omezena elipsou.
Podmínka, kterou je třeba ověřit, zní:
Odvození podmínky Podmínka je odvozena z následující nerovnice:
Jedná se přitom o rovnici elipsy se středem (0|0) a průměry 2 ⋅ wy / 3 a 2 ⋅wx / 3.
Jednotlivé kroky odvození jsou znázorněny v následujícím obrázku:
