Ověření únosnosti podloží lze v závislosti na normě provést různými způsoby. V Eurokódu se posouzení provádí porovnáním návrhových hodnot účinků a odporů (posouzení základové únosnosti), zatímco v severoamerických normách se často pracuje s dovolenými tlaky podloží. Oba přístupy popisují stejné chování podloží, liší se však z hlediska koncepce bezpečnosti a formátu návrhu.
EN 1997-1: Posouzení základové únosnosti
Při posouzení základové únosnosti podle EN 1997-1 lze odpor stanovit buď pomocí předepsaných dovolených tlaků podloží, nebo výpočtem únosnosti základu s uvážením vrstev a parametrů zeminy.
Posouzení s předepsaným dovoleným tlakem podloží
Při tomto typu posouzení se porovnává existující tlak podloží s udaným dovoleným tlakem podloží. Hodnota dovolené únosnosti zeminy σa je definována v geotechnických konfiguracích návrhu addonu „Betonové základy“ v části „Dovolený tlak podloží“.
Stanovení namáhání v základové spáře a excentricity zatížení
Návrhová posouvající síla s přídavnými zatíženími základu Vz,+add a také výsledné návrhové ohybové momenty My,+add a Mx,+add ve středu základové spáry jsou zapotřebí ke stanovení excentricity účinných svislých zatížení:
Stanovení účinné plochy základu
Při posouzení základové únosnosti se uvažuje pouze část skutečné plochy základové spáry – ta část, ve které výsledná osová síla působí ve středu.
Existující tlak podloží
Tak lze stanovit existující tlak podloží:
Posouzení
Existující tlak podloží se porovná s udaným tlakem podloží:
Posouzení s vypočtenou únosností základu (Příloha D)
Při posouzení základové únosnosti podle EN 1997-1 [1] dochází k porovnání účinků kolmých k základové spáře a návrhových hodnot odporů. Používá se výpočetní metoda podle [1] 6.5.2.2. V příloze D normy je uveden informativní příklad analytického stanovení únosnosti základu.
Stanovení únosnosti základu pro konsolidované podmínky
Charakteristickou hodnotu únosnosti základu lze podle [1] Příloha D, Rovnice (D.2) pro konsolidované podmínky stanovit jako:
|
σc |
Napětí od soudržnosti |
|
σq |
Napětí od výšky základu |
|
σγ |
Napětí od šířky základu |
Součinitele únosnosti (Nc, Nq, Nγ): Tyto součinitele se vypočítají s uvážením základových podmínek a úhlu vnitřního tření.
Součinitele tvaru (sc, sq, sγ): Ty zohledňují geometrii základu, jako jsou obdélníkové nebo čtvercové půdorysy.
Součinitele sklonu základové spáry (bc, bq, bγ): Součinitele sklonu základové spáry zohledňují sklon základové spáry α a jsou obecně vypočítány pro posouzení základové únosnosti.
Součinitele sklonu (ic, iq, iγ): Ty zohledňují vlivy šikmých zatížení.
Stanovení únosnosti základu pro nekonsolidované podmínky
V případě nekonsolidovaných podmínek se použije následující vzorec:
Posouzení
Návrhová hodnota účinku základové únosnosti se porovná s návrhovou hodnotou únosnosti základu:
IBC 2021 / ACI 318-19 (ASD): Tlak podloží
Účel posouzení
Posouzení tlaku podloží ověřuje, zda kontaktní napětí přenášená základem na podloží nepřekračují dovolený tlak podloží. Průběh napětí pod základem se při kombinovaném namáhání od osové síly a ohybového momentu předpokládá jako lineární.
Průběh napětí
Kontaktní napětí podloží se stanoví z osové síly a ohybového momentu v základové spáře:
|
Pz |
celková vertikální zatížení na základ [kip] |
|
A |
Základová plocha [ft²] |
|
M |
ohybowý moment v základové spáře [kipft] |
|
S |
průřezový modul plochy základu [ft³] |
Posouzení
Výsledná kontaktní napětí podloží nesmí překročit dovolený tlak podloží. Dovolený tlak podloží σa lze definovat v geotechnické konfiguraci návrhu addonu Concrete-Foundations.
Stupeň využití
Konfigurace softwaru
Dovolený tlak podloží σa je definován v geotechnické konfiguraci návrhu addonu Concrete-Foundations. Všechna svislá zatížení působící na základ se převezmou z definovaných zatěžovacích stavů.