62 Výsledky
Zobrazit výsledky:
Seřadit podle:
V tomto příspěvku porovnáme výpočet stěny z dřevěných panelů za použití typu tloušťky Nosníkový panel s ručním výpočtem.
Vytvoření validačního příkladu pro výpočetní dynamiku tekutin (CFD) je rozhodujícím krokem pro zajištění přesnosti a spolehlivosti výsledků simulace. Tento proces zahrnuje porovnání výsledků CFD simulací s experimentálními nebo analytickými daty z reálných scénářů. Cílem je prokázat, že CFD model může věrně simulovat modelované fyzikální jevy. Tento návod popisuje základní kroky při vytváření validačního příkladu pro CFD simulaci, od výběru vhodného fyzikálního scénáře až po analýzu a porovnání výsledků. Pečlivým dodržováním těchto kroků mohou inženýři a výzkumní pracovníci zvýšit hodnověrnost svých CFD modelů a připravit cestu pro jejich efektivní použití v různých oblastech, jako je aerodynamika, letecký průmysl nebo environmentální studie.
V tomto příspěvku vám na příkladu desky z drátkobetonu popíšeme, jaký vliv má na výsledek výpočtu použití různých integračních metod a různý počet integračních bodů.
Analýza spektra odezvy je jednou z nejčastěji používaných metod posouzení seizmických účinků. Tato metoda má mnoho výhod. Nejvýznamnější je pak asi zjednodušení: Složitost zemětřesení se zjednodušuje do té míry, že posouzení lze provést s přijatelným úsilím. Nevýhodou této metody naopak je, že v důsledku tohoto zjednodušení se mnoho informací ztrácí. Jedním ze způsobů, jak tuto nevýhodu zmírnit, je použití ekvivalentní lineární kombinace pro superpozici modálních odezev. Blíže vysvětlíme v našem příspěvku na konkrétním příkladu.
Naše Webová služba vám nabízí možnost komunikovat s programy RFEM 6 a RSTAB 9 pomocí různých programovacích jazyků. Knihovny vysoce užitečných funkcí (HLF) společnosti Dlubal umožňují použití Webové služby rozšířit a zjednodušit. Použití naší Webové služby ve spojení s programy RFEM 6 a RSTAB 9 usnadňuje a urychluje inženýrům práci. Přesvědčte se sami! V tomto tutoriálu vám na jednoduchém příkladu ukážeme, jak používat knihovnu pro C#.
V mnoha konstrukcích použití jednoduchého prutu nestačí. Často je třeba zohlednit oslabení průřezu nebo otvory v masivních nosnících. Pro takové aplikace je k dispozici typ prutu Plošný model. Ten lze integrovat do modelu jako každý jiný prut a využít všechny možnosti plošného modelu. V následujícím odborném článku ukážeme použití takového prutu v samostatném systému a popíšeme integraci otvorů do prutů.
Cílem použití programů RFEM 6 a Blender s addonem Bullet Constraints Builder je získat grafické znázornění kolapsu modelu na základě simulace reálných fyzikálních dějů. RFEM 6 slouží jako zdroj geometrie a údajů pro simulaci. Je to další příklad, proč je důležité mít naše programy tzv. BIM Open, aby bylo možné realizovat spolupráci napříč softwarovými doménami.
Metoda Stabilitních účinků v pružné analýze uvedená v kanadské normě CSA S16:19, příloze O.2 je alternativní možností ke zjednodušené metodě posouzení stability podle kapitoly 8.4.3. V tomto článku popíšeme požadavky přílohy O.2 a použití v programu RFEM 6.
Tabulkové programy jako EXCEL jsou mezi inženýry velmi oblíbené, protože umožňují snadnou automatizaci výpočtů a rychlé získání výsledků. Propojení EXCELu jako grafického uživatelského rozhraní a Webové služby API je tak nasnadě. Pomocí volně dostupné knihovny xlwings pro Python můžete ovládat EXCEL, číst a zapisovat hodnoty. Tato funkce je proto níže vysvětlena na příkladu.
Tento článek databáze znalostí pojednává o různých metodách posouzení stability v EN 1993-1-1:2005 a o jejich použití v programu RFEM 6.
V tomto příspěvku shrneme výhody práce s parametrickými modely v programech RFEM 6 a RSTAB 9.
V programu RFEM 6 lze seizmickou analýzu provést pomocí addonů Modální analýza a Analýza spektra odezvy. Po provedení spektrální analýzy je možné v addonu Model budovy zobrazit účinky podlaží, mezipatrové posuny a síly ve smykových stěnách.
V tomto příspěvku vysvětlíme použití ploch s typem tuhosti Přenos zatížení v programu RFEM 6. Na příkladu z praxe předvedeme zatížení ocelové haly vlastní tíhou, sněhem a větrem.
Při použití pomalu tuhnoucího betonu (obvykle u konstrukčních prvků s velkou tloušťkou) může být vypočítaná minimální výztuž pro vynucené přetvoření redukována součinitelem 0,85 podle EN 1992-1-1, 7.3.2. Podmínkou však je, aby charakteristická hodnota pro vývoj pevnosti r = fcm2/fcm28 nebyla větší než 0,3. Kromě toho musí být v projektové dokumentaci výslovně definovány obecné podmínky pro použití této redukce výztuže.
Kromě standardní metody za použití součinitele gama lze vytvořit poddajné spojení hybridního nosníku také jako prutový model.
Při použití volných zatížení v programu RFEM je možné zobrazit průniky na dané ploše.
Pro simulaci vůle ložiska ve spoji mezi pruty lze použít funkci „Diagram“ pro klouby na koncích prutů. Chcete-li použít tuto možnost, musíte nejdříve definovat odpovídající stupeň volnosti jako kloub. Pak je možné zvolit v seznamu možnost „Diagram...“.
V MKP programech není možné používat přímo DXF hladiny půdorysů, protože výkresy obsahují pouze obrysy všech prvků (stěny, stropy...). Program pro statické výpočty ale vyžaduje osy prvků systému.
S novým typem prutu „Výsledkový prut“ je nyní v programu RFEM 5 možné jednoduše stanovit výsledné součty zatížení jednotlivých poschodí. Nejprve namodelujeme prut ve vybraném nebo ve všech poschodích a při zadávání parametrů výsledkového prutu přidáme uvažované stěny do zahrnutých objektů. Program RFEM pak integruje plošné vnitřní síly k prutovým vnitřním silám.
RFEM 5 nabízí možnost zadat oblast průměrování z hlavní nabídky „Výsledky“ → „Nová oblast průměrování“. Můžeme si přitom vybrat mezi tvarem obdélníkovým, kruhovým nebo eliptickým. S touto možností můžeme například „rozetřít“ singularity od bodového zatížení v dané oblasti průměrování.
V programu RFEM 5 máme nyní možnost použít při posouzení modelu velké množství různých nelinearit prutů. Zde ukážeme příklad použití nelinearity prutu „Prokluz“. Jedná se o zjednodušený model betonové šachty s čtvercovým půdorysem.
Při použití přerušovaných svarů mezi kolejnicí a pásnicí je důležité zajistit, aby použitá délka svaru nepřesahovala roznášecí délku od zatížení kolem jeřábu podle rov. 6.1 v [1].
V programech RFEM a RSTAB lze přesouvat nebo kopírovat modely nebo části modelu v uživatelsky definovaném souřadném systému. Předpokladem použití této možnosti je samozřejmě zadání vlastního uživatelského souřadného systému.
Chceme‑li určit vzdálenost mezi dvěma uzly nebo úhel mezi dvěma objekty bez použití funkce kótování, můžeme také jednoduše použít možnost „Měření“ v hlavní nabídce „Nástroje“. Lze si přitom vybrat mezi různými měřicími funkcemi.
Samotný beton se vyznačuje pevností v tlaku. K tlakové a především k tahové pevnosti betonu přispívá přidaná ocelová výztuž. Tato výztuž se zpravidla umisťuje v tažených oblastech nosníků nebo plošných prvků (železobetonové desky, stropy, stěny) pro přenos tahových sil vyvolaných vnějším namáháním.
Pokud výpočet modelu prutu analýzou druhého řádu končí chybovým hlášením, bývají často příčinou této nestability vypadlé tahové pruty: Jestliže v některém výpočetním kroku působí v tahovém prutu tlakové síly, tento prut se v následujících iteracích nezohlední. Model se tak může stát nestabilním.
Při modelování prutových konstrukcí nabízejí programy RSTAB a RFEM různé možnosti pro nastavení přenosu vnitřních sil ve styčných bodech. Zaprvé lze zadáním typu prutu stanovit, zda mají na připojené pruty působit pouze síly nebo také momenty. Zadruhé lze z přenosu vyloučit určité vnitřní síly pomocí kloubů. Zvláštní případ představují nůžkové klouby, které umožňují realisticky modelovat například střešní konstrukce.
Analýza spektra odezvy je jednou z nejčastěji používaných metod posouzení seizmických účinků. Tato metoda má mnoho výhod. Nejvýznamnější je pak asi zjednodušení: Složitost zemětřesení se zjednodušuje do té míry, že posouzení lze provést s přijatelným úsilím. Nevýhodou této metody naopak je, že v důsledku tohoto zjednodušení se mnoho informací ztrácí. Jedním ze způsobů, jak tuto nevýhodu zmírnit, je použití ekvivalentní lineární kombinace pro superpozici modálních odezev. Blíže vysvětlíme v našem příspěvku na konkrétním příkladu.
Eurokód 2 nabízí dva způsoby, jak posoudit šířku trhlin. Zaprvé lze posouzení šířky trhlin provést podle 7.3.3 bez přímého výpočtu za použití tabulek pro omezení průměru prutů nebo jejich vzdáleností. Zadruhé lze šířku trhlin wk stanovit přímým výpočtem podle 7.3.4 a porovnat s mezní hodnotou.
Přenos sil od střechy až po základy je vedle dimenzování samotných průřezů zásadním úkolem při zpracování statických výpočtů a posouzení.