Form-finding táhne plochy k sobě navzájem, protože se definované předpětí nesetkává ve stejném úhlu na hraniční linii mezi oběma membránami a následkem toho dotčené uzly sítě KP tedy nejsou v rovnováze s okrajovými podmínkami. Zde se uzly sítě KP membránových ploch pohybují ve směru zbývajících výslednic, dokud proces form-findingu nenajde řešení v rámci dané tolerance. Protože je toto řešení obvykle dostupné pouze s velkým posunem uzlů sítě KP v prostoru, zdá se, že plochy přiřazené k uzlům sítě do sebe "splývají".
Toto chování je výsledkem nepříznivého uspořádání sítě KP ve spojení se singulárním rozdělením membránových sil. V takovém případě je nutné předpětí upravit pro dosažení rovnováhy, nebo na mezní situaci vytvořit prvek pro přenos sil z nerovnováhy.
