Název modelu
U importovaných modelů se v textovém poli zobrazuje popis „Model RFEM/RSTAB“. Můžete zadat libovolný popis, který je charakterizující pro model.
Typ modelu
Obecně platí, že model konstrukce importovaný z RFEM 6 nebo RSTAB 9 představuje „primární model“. Zahrnuje všechny objekty aplikace RFEM/RSTAB, na které má být aplikován vítr, jako jsou plochy, nosníky, tělesa a otvory. Každý projekt musí mít přesně jeden primární model.
Kromě primárního modelu může projekt RWIND 3 obsahovat i další modely, které ovlivňují proudění kolem primárního modelu. V praxi tyto „sekundární modely“ představují například okolní budovy nebo terén. Tyto modely lze importovat z externích souborů (*.stl) nebo definovat v programech RFEM 6 nebo RSTAB 9 pomocí CAD/BIM modelů (viz kapitola Nastavení sítě). Pokud jste importovali sekundární model, můžete jej umístit pomocí operací drag-and-drop nebo jej natočit pomocí dialogového okna nebo grafického manipulátoru (viz kapitola Úprava objektů).
„Model terénu“ je speciální typ sekundárního modelu, který se od ostatních modelů liší ve dvou ohledech:
- Může být použit jako okrajová podmínka, tj. dolní hranice výpočetní oblasti.
- Pro tento model se nepočítají tahové síly.
Pokud projekt obsahuje více modelů, „Součet tahových sil“ zobrazený v legendě pracovního okna (viz kapitola Součty tahových sil) představuje součet sil působících na všechny modely kromě terénu. Třecí sílu každého jednotlivého modelu lze najít na záložce Info v dialogovém okně „Edit Model“ (Upravit model) příslušného modelu (viz kapitola Info).
Možnost deaktivovat automatickou orientaci sítě pro zobrazení výsledků se používá k správnému zobrazení výsledků na původním modelu. Standardně se provádí automatická orientace trojúhelníků, aby se sjednotila náhodná orientace trojúhelníků a zabránilo se problémům se zobrazením a nesprávné interpretaci výsledků. V některých případech však může být orientace trojúhelníků původního modelu správná a lepší než automatická orientace; v těchto případech je možné automatickou orientaci deaktivovat.
Materiál a drsnost povrchu
Tato část se zabývá přiřazením materiálu k celému modelu nebo jeho konkrétním částem. Materiál má drsnost povrchu, která ovlivňuje okolní proudové pole. Tyto vlastnosti jsou popsány v kapitole Materiály.
Zjednodušení modelu
Možnost „Zjednodušit model“ je nastavena jako výchozí. Tato možnost umožňuje automatickou opravu nesprávné topologie, např. na hranicích nebo rozích (viz kapitola Výpočetní síť a zjednodušení modelu). „Úroveň detailů“ tohoto zjednodušení můžete ovládat pomocí konkrétních úrovní. Pomocí posuvníku ji můžete nastavit od 0 (velmi hrubé modelování detailů s hrubou sítí) do 5 (mnoho detailů s velmi jemnou sítí).
Výchozí hodnota 2 představuje dobrý kompromis mezi zjednodušením modelu a rychlostí výpočtu. Kliknutím na
si můžete prohlédnout a zkontrolovat zjednodušený model založený na nové úrovni detailů.
Pro informaci je velikost „Detail“ sítě zobrazena v textovém poli níže.
Síť je automaticky zjemňována kolem modelu vystaveného proudění větru, což přispívá k
vyšší efektivitě výpočtu.
Vysoká úroveň detailů může vést k vytvoření extrémně jemné nebo velké sítě. V takovém případě doporučujeme použít „Optimalizaci“ sítě, při které se zachová její tvar.
Možnost „Zavřít otvory menší než“ umožňuje ovládat, jak se mají otvory v modelu zpracovat. Přednastavitelná hodnota je 0 %. To znamená, že v analýze jsou zohledněny všechny otvory nebo mezery. Úroveň zavírání otvorů lze buď upravit jako procento charakteristického rozměru modelu, nebo definovat absolutní hodnotou. Je tak možné zanedbat malé otvory a zjednodušit model. Kromě toho lze pomocí této funkce snadno vyplnit otvory oken nebo dveří, které jsou v reálném modelu uzavřené.
Pokud model nosníku představuje model konstrukce rámu, jehož povrchy (obklad nebo střešní krytina) nejsou explicitně zahrnuty v modelu, nejsou tyto povrchy obsaženy ani v importovaném modelu v RWIND. V důsledku toho bude zatížení větrem působí pouze na prvky, nikoli na povrchy ležící mezi nimi. Funkce „Zavřít otvory” není v tomto případě vhodná k nahrazení ploch: Byly by vytvořeny zatížení na uzlech FE plochy, ale nemohly by být exportovány do modelu nosníku v programu RFEM. V rámové konstrukci by pak chyběly.
Vzhledem k tomu, že automatická detekce otvorů je náročná topologická úloha, může být nutné otvory upravit ručně.
Problémy se zavíráním otvorů lze řešit dvěma způsoby:
- Zavřete nevhodné otvory při vytváření modelu – například pomocí speciálních ploch v RFEM 6.
- Zavřete otvory ručně v programu RWIND 3 Pro vytvořením dalšího sekundárního modelu v editoru modelů; viz obrázek níže. Více informací o editovatelných modelech naleznete v kapitole Editovatelný model. Tento model by měl obsahovat plochy uzavírající nežádoucí otvory. Po vložení tohoto modelu do projektu jej můžete nakonec sloučit s původním (primárním) modelem; viz kapitola Sloučení modelů.
