Zatěžovací stav se používá pro organizaci zatížení a pro jejich zařazení do určitých kategorií účinků.
Zatížení stejného účinku se uloží do jednoho zatěžovacího stavu. Zatěžovacími stavy mohou být například vlastní tíha, sníh nebo užitné zatížení.
Zatížení jsou v zatěžovacích stavech definována svými charakteristickými hodnotami, tedy bez dílčího součinitele spolehlivosti. Dílčí součinitele spolehlivosti a součinitele kombinací se berou v úvahu až při skládání zatěžovacích stavů do kombinací zatížení a kombinací výsledků.
Parametry výpočtu, jako je metoda výpočtu (lineární výpočet, výpočet druhého řádu nebo analýza velkých deformací), metoda řešení a další možnosti výpočtu (součinitele přírůstku zatížení, součinitele násobení tuhosti atd.) – lze přiřadit každému zatěžovacímu stavu jako nastavení pro statickou analýzu.