Výpočet podle analýzy druhého řádu (také: P‑delta) detekuje deformační účinky od zatížení, které mají vliv na rozdělení vnitřních sil. Normálové síly v konstrukci obvykle vedou ke zvýšení ohybových momentů: U prutů namáhaných tlakem vznikají přídavné momenty, a tím také superlineární účinky zatížení a momentů. Naopak tahové síly mají pozitivní účinek.
V programech RFEM a RSTAB je možné počítat zatěžovací stavy a kombinace zatížení různými metodami výpočtu (viz obrázek 1). Kombinace výsledků však překrývají výsledky vypočítaných zatěžovacích stavů a kombinací, takže lze metodu výpočtu řídit pouze nepřímo.
Pomocí výpočtů podle teorie druhého řádu se zkoumají například problémy se stabilitou. V přídavném modulu RF-/STEEL EC3 lze také provést posouzení stability se zohledněním klopení. Modulové rozšíření RF-/STEEL Warping Torsion umožňuje provádět analýzu podle teorie druhého řádu se 7 stupni volnosti (vázané kroucení).
U ocelových konstrukcí se musí použít analýza druhého řádu, pokud tlaková síla v prutu překročí 10% kritického zatížení při vybočení [#Refer [4]]. U betonových konstrukcí je určitá mezní štíhlost. Dřevěné konstrukce se obvykle počítají podle lineární statické analýzy.
Kapitola 7.2.1.1 v manuálu k programu RFEM [#Refer [1]] nebo RSTAB [#Refer [2]] obsahuje další informace o metodách výpočtu.
V přiloženém příkladu je zatížení analyzováno podle lineární statické analýzy a analýzy druhého řádu. Na hlavu sloupu působí svislé zatížení s malým vodorovným zatížením (viz Obrázek 02). Osová síla nemá žádný vliv na rozdělení momentů My v ZS 1. Dodatečný moment při analýze druhého řádu je ovšem v KZ 2 jasně rozpoznatelný. Pokud se zatížení dále zvětšuje (nebo se zmenšuje průřez), program zobrazí zprávu o nestabilitě.