Plošné ložisko slouží k uložení ploch v programu RFEM. Pro tento účel je nutné definovat podmínky ux, uy a uz a také smykové pružiny vxz a vyz. Pro směr uz může být zohledněn i nelineární účinek. Ve spojení s doplňkem Geotechnická analýza lze pružinové konstanty převzít z masivu půdy.
Plošné ložisko může být přiřazeno každé ploše zadané v RFEM buď graficky, nebo tabulkově. Podmínky ložiska mohou být buď zcela nastaveny jako "tuhé", nebo definovány jako "elastické" zadáním tuhosti pružiny.
Podpěra neboli pružiny v Cu,x, Cu,y, Cu,z
Směr ložisek nebo pružin se vztahuje na lokální souřadnicový systém příslušné plochy, ke které je plošné ložisko přiřazeno. Lokální souřadnicový systém ploch lze zobrazit buď pomocí navigátoru zobrazení nebo kontextového menu.
Uložení kolmé na plochu je řízeno zadáním Cu,z. Zadání pro Cu,x a Cu,y popisují odpor proti posunu desky ve směru x a y.
Smykové pružiny Cv,xz, Cv,yz
Zadání v těchto polích způsobí, že únosnost základové půdy ve směru plošných os x nebo y bude zohledněna. Pasternakova konstanta Cv se pohybuje ve většině případů mezi 0,1 ⋅ Cu,z (nízká smyková únosnost) a 0,5 ⋅ Cu,z (střední smyková únosnost). Obvykle lze předpokládat Cv,xz = Cv,yz. Bylo-li uložení ve směru uz nastaveno jako "tuhé" (viz obrázek 01), pak nelze odpovídajícím způsobem provést zadání pro smykové pružiny Cv,xz a Cv,yz.
Teoretické pozadí
Teoretické pozadí "Efektivního modelu základové půdy" implementovaného v programu RFEM je dokumentováno v kapitole 4.9 Plošná ložiska v příručce RFEM 5.
Výsledky pro plošná ložiska
Jakmile jsou v modelu použita plošná ložiska, jsou po výpočtu k dispozici jako výsledek kontaktní napětí σz, τyz a τxz. V tabulce "Plocha | Kontaktní napětí" jsou navíc uvedeny součty sil ložisek pro celou plochu.