5.2 Účinky

Zvláště pokud postupujeme podle aktuálních norem jako např. EN 1990 a ASCE 7-16, může být často velmi pracné zohlednit všechny v úvahu přicházející zatěžovací situace a vybrat pro posouzení ty rozhodující. V dialogu Model - základní údaje máme možnost nechat vytvořit kombinace v programu automaticky (viz obr. 12.23).

Zatěžovací stavy definované v tabulce 2.1 (viz předchozí kapitolu 5.1) tvoří výchozí údaje pro automatickou superpozici. RFEM rozlišuje dvě kategorie zatěžovacích stavů: první z nich tvoří normální zatěžovací stavy, druhou představují zatěžovací stavy s imperfekcemi. Při kombinování zatěžovacích stavů je dále rozhodující, do které kategorie účinků byly normální zatěžovací stavy zařazeny.

V normách se uvádí pravidla pro kombinování nezávislých účinků v různých návrhových situacích. Účinky jsou na sobě nezávislé, pokud jsou různého původu a vztah mezi nimi lze s ohledem na spolehlivost nosné konstrukce zanedbat.

Pro automatické kombinování zatížení v RFEMu je třeba definovat účinky a k nim přiřadit zatěžovací stavy. Typ účinku definovaný pro zatěžovací stavy (viz kapitola 5.1) řídí přiřazení do kategorie účinků podle normy.

Účinky se vytvoří již při zadání zatěžovacích stavů. Číslují se průběžně. Jejich pořadí není důležité, lze ho v případě potřeby pomocí tlačítka [Přečíslovat vybrané účinky...] v dialogu upravit.

V tabulce lze účinky doplňovat ručně, pokud chce uživatel např. v případě rozsáhlých konstrukcí sám přiřadit zatěžovací stavy.

Označení účinku se odvozuje od typu účinku, který jsme vybrali u jednotlivých zatěžovacích stavů. Předem nastavené označení můžeme v případě potřeby změnit.

V normách jsou uvedeny různé kategorie účinků, kterými se řídí dílčí a kombinační součinitele (viz kapitola 5.1).

Seznam v dialogu, resp. v tabulce nabízí pouze kategorie, které jsme použili při zadání jednotlivých zatěžovacích stavů. Pokud chceme vytvořit novou kategorii, je třeba v základních údajích zatěžovacího stavu stanovit nový typ účinku.

Dva a více zatěžovacích stavů mohou působit současně, střídavě, příp. rozdílně. Rozdíly mezi jednotlivými možnostmi lze objasnit na příkladu:

Tabulka 5.1

ZS1	Účinek Ú1	Kategorie účinků „Stálá zatížení“
ZS2, ZS3, ZS4	Účinek Ú2	Kategorie účinků „3.A Užitná zatížení“

V závislosti na zadání účinku Ú2 máme několik kombinačních možností.

Všechny zatěžovací stavy daného účinku lze kombinovat libovolně. Mohou se vyskytovat v kombinaci také současně. V našem příkladu se vytvořily následující kombinace zatížení:

Tabulka 5.1

KZ1:	1,35ZS1
KZ2:	1,35ZS1 + 1,50ZS2
KZ3:	1,35ZS1 + 1,50ZS2 + 1,50ZS3
KZ4:	1,5ZS1 + 1,50ZS2 + 1,50ZS3 + 1,50ZS4
KZ5:	1,35ZS1 + 1,50ZS2 + 1,50ZS4
KZ6:	1,35ZS1 + 1,50ZS3
KZ7:	1,35ZS1 + 1,50ZS3 + 1,50ZS4
KZ8:	1,35ZS1 + 1,50ZS4

Ze zatěžovacích stavů daného účinku může působit vždy jen jeden (např. vítr z různých směrů). V našem příkladu se vytvořily následující kombinace zatížení:

Tabulka 5.1

KZ1:	1,35ZS1
KZ3:	1,35ZS1 + 1,50ZS3
KZ2:	1,35ZS1 + 1,50ZS2
KZ4:	1,35ZS1 + 1,50ZS4

Mezi zatěžovacími stavy jednoho účinku můžeme definovat rozdílné vztahy. Pokud zvolíme tuto možnost, zobrazí se v sekci Zatěžovací stavy v účinku další sloupec. Zatěžovací stavy tu lze zařadit do určité skupiny, takže se navzájem vylučují (jako při střídavém působení). Číslo skupiny můžeme vybrat ze seznamu.

Pokud zadáme v našem příkladu ZS2 a ZS3 jako skupinu, vytvoří se následující kombinace zatížení:

Tabulka 5.1

KZ1:	1,35ZS1
KZ2:	1,35ZS1 + 1,50ZS2
KZ3:	1,35ZS1 + 1,50ZS2 + 1,50ZS4
KZ4:	1,35ZS1 + 1,50ZS3
KZ5:	1,35ZS1 + 1,50ZS3 + 1,50ZS4
KZ6:	1,35ZS1 + 1,50ZS4

Zatěžovací stavy se do účinku zařazují podle typu účinku, který jsme u nich uvedli, proto probíhá tento proces do značné míry automaticky.

Pokud chceme určitý zatěžovací stav z účinku odstranit, vybereme ho v dialogu v sekci Zatěžovací stavy v účinku. Tlačítkem nebo dvojím kliknutím ho poté převedeme do sloupce Nepřiřazené zatěžovací stavy. Také v tabulce máme možnost daný zatěžovací stav z účinku vyřadit: V seznamu v příslušném políčku tabulky vybereme prázdnou položku.

Ručně odstraněné zatěžovací stavy jsou – s přihlédnutím k typu účinku – zařazeny do seznamu Nepřiřazené zatěžovací stavy. To rovněž znamená, že pouze zatěžovací stavy se stejným typem účinku lze zařadit do téže kategorie účinků. K účinkům „Sníh“ tak nemůžeme ani v dialogu ani v seznamu v tabulce například přiřadit žádné zatěžovací stavy typu „Užitná zatížení“ (viz obrázek vlevo). V seznamu Nepřiřazené zatěžovací stavy se tak zatěžovací stavy odlišného typu ani nezobrazí. Po kliknutí na tlačítko [Zobrazit nepoužité] se v seznamu objeví i zatěžovací stavy ostatních kategorií. Jsou ovšem uzamčené a nelze je vybrat.

V tomto poli může uživatel uvést vlastní poznámku nebo ji případně vybrat ze seznamu.

Tlačítka v dialogu Upravit zatěžovací stavy a kombinace v záložce Účinky mají následující funkce:

Tabulka 5.2 Tlačítka v záložce Účinky

	Slouží k vytvoření nového účinku.
	Slouží k přečíslování vybraných účinků.
	Slouží k výběru všech účinků.
	Slouží ke zrušení výběru v seznamu.
	Nepřiřazené zatěžovací stavy automaticky přiřadí k účinkům.
	Smaže vybrané účinky.