Volné osamělé zatížení je síla nebo moment působící v libovolném místě určené plochy. V bodě působení zatížení není vytvořen žádný uzel sítě KP.
Před zadáním volného osamělého zatížení je třeba mít již definovanou aspoň jednu plochu.
Uzlové reakce, které se importují z jiného modelu pomocí funkce Převzít reakce jako zatížení... (viz obr. 8.13), se uloží jako volná osamělá zatížení.
V tomto poli se zadají čísla ploch, na které má zatížení působit.
Plochy lze pomocí funkce 
vybrat také v grafickém okně.
Z bodu zadaného ve sloupcích Poloha zatížení je vedena přímka kolmo k rovině průmětu zatížení. Pokud tato přímka prochází některou plochou uvedenou v seznamu, je zatížení umístěno do průsečíku přímky s danou plochou. Tímto způsobem lze stejné zatížení rychle umístit na několik ploch.
Zatížení lze promítnout do globální roviny XY, YZ nebo XZ. Jak jsme již zmínili výše, bude z bodu uvedeného ve sloupcích pro zadání polohy zatížení vedena pomyslná přímka kolmo na rovinu průmětu zatížení. Zatížení se pak umístí do všech průsečíků této přímky s plochou.
Rovina průmětu zatížení nesmí být kolmá na plochu, na kterou má působit zatížení. V takovém případě nelze najít jednoznačný průsečík přímky s danou plochou.
V této sekci uvedeme, zda se jedná o osamělou sílu nebo moment. V dialogu pak ve vstupním poli pod přepínačem uvedeme hodnotu zatížení.
Zatížení může působit ve směru globálních os X, Y, Z nebo lokálních os plochy x, y, z. Lokální osy plochy lze zobrazit buď z navigátoru Zobrazit tak, že zaškrtneme položku Model → Plochy → Osové systémy plochy x,y,z nebo z místní nabídky konkrétní plochy (viz obr. 4.121).
Bod působení zatížení zadáme tak, že do příslušných polí uvedeme jeho přesné souřadnice
nebo ho v dialogu určíme graficky pomocí funkce .
V tomto sloupci v tabulce, resp. v poli v dialogu uvedeme hodnotu osamělé síly nebo momentu.
![Rozpětí podle obr. 5.2 z [1]](/cs/webimage/039540/3493372/01_Abmessungen_EN.png?mw=512&hash=3cc425f1463bd5981b358d5889e3109e07ae1233)
