Kombinace zatížení (KZ) představují jednu z možností, jak spolu skládat jednotlivé zatěžovací stavy. Druhou možností je tvoření kombinací výsledků (KV).
Kombinace zatížení vzniká součtem zatížení z vybraných zatěžovacích stavů, vynásobených příslušnými dílčími součiniteli spolehlivosti. Vytvoří se tak jeden „velký zatěžovací stav“ a spočítají se jeho účinky na konstrukci. Naproti tomu v případě kombinace výsledků (viz kapitola 5.6) se nejdříve spočítají účinky jednotlivých zatěžovacích stavů. Výsledky se pak skládají do kombinací s uvážením dílčích součinitelů spolehlivosti.
Zatěžovací stavy lze skládat do kombinací ručně (viz kapitola 5.5.1) nebo automaticky v programu RFEM (viz kapitola 5.5.2), podle nastavení v dialogu Model - základní údaje (viz obr. 12.23). Dané nastavení se odrazí i na vzhledu záložky Kombinace zatížení v dialogu Upravit zatěžovací stavy a kombinace.
Pokud má proběhnout superpozice několika zatěžovacích stavů podle teorie II. nebo III. řádu nebo pokud konstrukce obsahuje nelineární prvky, lze tvořit výlučně kombinace zatížení. Důvod nám ozřejmí následující příklad:
Pružně uložená deska je zatížena dvěma zatěžovacími stavy: v prvním zatěžovacím stavu působí plošné zatížení na celou desku, v druhém zatěžovacím stavu pouze na její část. Vlastní tíha desky se nezohledňuje. Uložení desky je neúčinné v tahu, tzn. nepřenáší žádné odlehčující síly.
Uložení v prvním zatěžovacím stavu působí na celou plochu.
V druhém zatěžovacím stavu působí uložení pouze v pravé části desky, levá část desky je odlehčena.
Pokud oba zatěžovací stavy složíme do kombinace výsledků, zobrazí se varovná hláška, že sčítat výsledky není v tomto případě z důvodu nelinearit přípustné. deformace z obou zatěžovacích stavů se počítají pro rozdílné statické konstrukce. V případě kombinace výsledků by bylo možné pozorovat odlehčení v levé části desky z druhého zatěžovacího stavu.
Správným řešením je tak vytvoření superpozice v kombinaci zatížení. Z následujícího obrázku je zřejmé, že uložení je pro sečtená zatížení účinné.
