11.8.1 Obecně

Obecně

V mnoha dialozích pro generování zatížení je k dispozici tlačítko (viz obr. 11.184). To slouží k otevření dialogu Nastavení pro generování zatížení, kde lze nastavit toleranci pro integraci uzlů do roviny zatížení nebo provést korekci generovaných zatížení.

Nastavení v tomto dialogu jsou platná pro všechny generátory zatížení na pruty. V sekci Tolerance stanovíme kritérium tolerance pro zahrnutí prutů do určité roviny, resp. uzlů do přímky. K dispozici je možné zadání pomocí úhlu nebo vzdálenosti. Pokud uzly splňují zadané kritérium, program buňky rozpozná a vygeneruje zatížení.

Korekce generovaných zatížení nabízí možnost porovnat spočítaná zatížení na prutech se stávajícími plošnými zatíženími. Kontrolní součty se zobrazí před definitivním převedením plošného zatížení na zatížení na pruty po ukončení procesu generování (viz obr. 11.188). Při této kontrole se porovnávají síly a ověřuje rovnováha momentů. V případě drobných odchylek lze provést korekci generovaných zatížení.

Přitom platí:

Tabulka 11.14

${\int }_{L_{\text{cell}}}(q_{\text{member}}+q_{\text{correct}})dL={\int }_{C_{\text{cell}}}q dC$	rovnováha sil
${\int }_{L_{\text{cell}}}(q_{\text{member}}+q_{\text{correct}})r dL={\int }_{C_{\text{cell}}}qr dC$	rovnováha momentů
kde r = (x, y)	vzdálenost k těžišti buňky

Sekce Počet nezatížených prutů pro generování buněk se týká v první řadě prutů v šikmé poloze v modelu konstrukce. Během procesu generování zatížení se nejdříve spočítá celková zatížená plocha. Následně RFEM zjišťuje, kterými pruty jsou buňky vymezeny. Dané buňky se pak z celkové plochy odečtou. Pokud některý prut ze zatížení vyloučíme (volba Odstranit vliv z jednotlivých prutů, viz níže), rozloží se jeho zatížení na ostatní pruty v rovině, resp. buňce.

Dané tři možnosti si názorně předvedeme na příkladu konstrukce lešení. Provozní zatížení se mají vytvořit pouze na prutech probíhajících ve směru X. Prut v šikmé poloze bude stejně jako pruty rovnoběžné s osou Y z přenosu zatížení vyloučen, v závislosti na nastavení může ovšem ovlivnit generování prutových zatížení.

• Nepoužít žádný prut

• Zatížení se rozloží konstantně na okrajové a mezilehlé pruty. Při tomto nastavení se ke všem vyloučeným prutům nepřihlíží, tzn. použijí se interně k rozdělení zatížení. Po výpočtu plošného obsahu buňky se zatížení rozdělí na přípustné pruty dané buňky.

• Použít všechny pruty

• Z generování zatížení se vyloučí všechny nezatížené pruty. Vznikne tak ovšem velká buňka 2, která působí menší problém při rozdělení zatížení.

• Použít pruty souběžné s ohraničením

• Tato volba umožňuje vyloučit šikmé pruty z generování zatížení. Pokud v dialogu Nastavení pro generování zatížení (viz obr. 11.178) stanovíme mezní úhel mezi pruty φ_b na 44,55 °, vygeneruje se zatížení podle očekávání.

Jakmile potvrdíme údaje v dialogu pro generování zatížení, vytvoří se zatížení a zobrazí se v tabulce 3.15. V navigátoru Data se objeví další položka Vygenerovaná zatížení (viz obr. 6.57). V místní nabídce pro zatížení a v navigátoru Zobrazit je možné nastavit, zda se vygenerovaná zatížení mají zobrazit jako symbol zatížení na plochu nebo odděleně jako zatížení na pruty.

Vstupní parametry ovšem také nezmizí. Původní dialogy zůstávají jako vstupní objekty nadále přístupné a lze v nich provádět úpravy. Otevřeme je buď dvojím kliknutím na příslušnou položku v navigátoru nebo přímo na vygenerované zatížení v pracovním okně. Následně můžeme parametry změnit.

Pokud chceme vygenerovaná zatížení dále zpracovávat jako samostatné objekty, musíme tato zatížení nejdříve vyjmout z celku pomocí příkazu v místní nabídce zatížení. Tuto nabídku otevřeme kliknutím pravým tlačítkem myši na vygenerované zatížení. Funkce Rozložit vygenerované zatížení slouží k vytvoření jednotlivých zatížení (viz obr. 11.183).

Použít můžeme také případně místní nabídku vygenerovaných zatížení v navigátoru Data.