12.2.1 Obecné

Obecné

V první záložce (viz obr. 12.23) se stanoví základní parametry modelu.

V poli Název modelu, je třeba uvést označení, které se bude současně používat i jako název souboru. V poli Popis lze uvést bližší popis modelu. Tento popis se zobrazí ve výstupním protokolu, další využití však podobně jako popis projektu nemá.

V seznamu Název projektu lze vybrat složku, do které se model uloží. Přednastaven je vždy aktuální projekt. Aktuální projekt můžeme změnit ve správci projektů (viz kapitola 12.1), který lze otevřít přímo z této sekce dialogu kliknutím na tlačítko vpravo.

Pro informaci se dále uvádí popis projektu a cesta k němu v poli Složka.

V základních údajích je třeba stanovit, zda se bude jednat o prostorový nebo rovinný model. V případě 2D modelů, kdy se snižuje počet souřadnic a stupňů volnosti, se přirozeně zadává méně vstupních údajů.

Typ 2D - XY je vhodný pro rovinné plošné konstrukce jako desky se zatížením kolmo na rovinu plochy. Typy 2D - XZ a 2D - XY můžeme použít v případě stěn a membrán, kdy zatížení působí pouze ve směru roviny plochy. U rovinných prutových konstrukcí doporučujeme zvolit typ 2D - XZ, protože se tu zohledňují momenty pouze okolo silných os prutů.

Typ modelu můžeme změnit i dodatečně. Je však třeba počítat s tím, že změna může způsobit ztrátu části dat (např. změna 3D modelu na 2D stěnu ).

Zatížení, která na konstrukci působí, rozdělujeme do zatěžovacích stavů. Zatěžovacími stavy mohou být například vlastní tíha, sníh nebo užitné zatížení.

Jednotlivé normy předepisují různé postupy, jak se mají zatěžovací stavy následně skládat do kombinací. Je proto důležité zařadit zatěžovací stavy do určitých kategorií účinků (viz kapitola 5.1). Při vytváření kombinací zatížení a kombinací výsledků tak RFEM může automaticky přiřadit zatěžovacím stavům správné dílčí a kombinační součinitele.

V této sekci je v seznamu obsažena řada norem, v nichž se stanoví zásady pro únosnost, použitelnost a odolnost nosných konstrukcí.

Norma, kterou zvolíme, bude v RFEMu směrodatná pro tvorbu kombinací zatížení a kombinací výsledků. Dané nastavení má význam zvláště při automatickém generování kombinací (viz kapitola 5.2 až kapitola 5.4).

Pokud zvolíme možnost Žádná, kombinace se automaticky nevytvoří. Zatěžovací stavy je pak třeba skládat do kombinací ručně (viz kapitola 5.5.1 a kapitola 5.6.1).

Tlačítko umožňuje v seznamu zobrazit nebo naopak skrýt staré normy.

Pokud normu dodatečně změníme, je třeba zatěžovací stavy nově klasifikovat a kombinace upravit. Zobrazí se příslušné varovné hlášení.

Pokud vybereme normu EN 1990, objeví se doplňkový seznam: kombinační pravidla sice stanoví evropská norma, jednotlivé státy ovšem můžou samy upravovat dílčí a kombinační součinitele.

Seznam nabízí národní přílohy různých států. Pokud vybereme CEN, budou platit součinitele doporučené Evropskou komisí.

Po kliknutí na tlačítko můžeme dílčí a kombinační součinitele nastavené podle aktuálně zvolené normy překontrolovat a v případě normy zadané uživatelem i upravit.

Otevře se dialog Součinitele, v němž jsou součinitele uspořádány do několika záložek. V první záložce se uvádí dílčí součinitele spolehlivosti γ pro návrhové situace při posuzování „statické rovnováhy“ a „únosnosti“ konstrukce.

V záložce Kombinační součinitele (viz obr. 5.24) se uvádí hodnoty součinitelů ψ a ξ. V záložce Třída následků, která je v případě zvolení normy EN 1990 k dispozici, můžeme sami stanovit hodnotu součinitele K_FI.

Pokud není dané zaškrtávací políčko označeno, přepínač s oběma volbami níže není přístupný. Potřebné kombinace zatížení a kombinace výsledků se v takovém případě musí vytvořit ručně (viz kapitola 5.5.1 a kapitola 5.6.1). S ohledem na zadanou normu se k zatěžovacím stavům při jejich skládání do kombinací automaticky přiřazují dílčí a kombinační součinitele.

Uživatel ovšem může nechat kombinace vytvořit zcela automaticky. Pokud tuto volbu označí, zobrazí se kromě dalších záložek v dialogu Upravit zatěžovací stavy a kombinace doplňkové položky v navigátoru Data a dále tabulky 2.2 až 2.4. Generování kombinací podrobně popisujeme v jiných kapitolách tohoto manuálu (viz kapitola 5.2 až kapitola 5.4).

Automaticky lze do kombinací skládat buď zatížení nebo výsledky. Rozdíl mezi oběma možnými druhy kombinací vysvětlujeme v kapitolách 5.5 a 5.6.

V této sekci stanovíme směr globální osy Z. V CAD aplikacích míří osa Z většinou nahoru, ve statických programech zpravidla dolů. Na výpočtu se tento údaj nijak neprojeví.

Pokud osa Z směřuje nahoru a v základních údajích zatěžovacího stavu jsme vlastní tíhu zadali se součinitelem 1,0 ve směru Z, pak vlastní tíha působí směrem nahoru. Pokud chceme, aby působila směrem dolů, je třeba upravit hodnotu součinitele vlastní tíhy na -1,0.

Pokud globální osa Z míří nahoru, lze po kliknutí na tlačítko nastavit u ploch a prutů směr lokální osy z. Otevře se dialog Orientace lokální osy z.

Lokální osa z může směřovat nahoru nebo dolů. Lze tak správně přiřadit například podloží plochy nebo výztuže. Na dotaz, který program zobrazí při zavírání dialogu Základní údaje (viz obr. 12.29), je pak třeba kliknout na tlačítko Ne.

Model můžeme vytvořit podle určité šablony, kterou jsme z jiného modelu uložili příkazem v hlavní nabídce

• Soubor → Uložit jako šablonu...

gesichert wurde.

Šablony se obvykle ukládají do Dlubal adresáře pro vzorové modely Base. Přístupné jsou také ve správci projektů z položky Šablony → Výchozí (viz obr. 12.3).

Po označení příslušného zaškrtávacího políčka v dialogu Nový model - základní údaje můžeme požadovanou šablonu modelu vybrat ze seznamu.

Pomocí vlevo znázorněného tlačítka lze otevřít přehled s obrázky vzorových konstrukcí, které výběr šablony usnadňují.

Pro doplnění základních údajů můžeme do tohoto pole vložit vlastní krátkou poznámku nebo vybrat komentář ze seznamu. Komentář se zobrazí i ve výstupním protokolu.

Tlačítka v dialogu Nový model - základní údaje mají následující funkce:

Tabulka 12.2 Dialog Základní údaje, tlačítka

Tlačítko	Popis	Vysvětlení
	Komentář	→ Kapitola 11.1.4
	Jednotky a desetinná místa	→ Kapitola 11.1.3
	Další volitelné uživatelské informace pomocí MS Excel	Možnost pro uživatele uvést další poznámky v souboru XLS, který se uloží spolu s ostatními informacemi v souboru RFEM.
	Další volitelné uživatelské informace pomocí MS Word	Možnost pro uživatele uvést další poznámky v souboru DOC, který se uloží spolu s ostatními informacemi v souboru RFEM.