5.4 Kombinace účinků

Po otevření této záložky v dialogu, resp. tabulky 2.4 se účinky automaticky složí do kombinací podle daných kombinačních pravidel a zobrazí se jako takzvané „kombinace účinků“. Údaje jsou v přehledu seřazené podle účinků. To odpovídá způsobu, jak jsou účinky popsané v normách. Můžeme zde stanovit, které kombinace účinků nakonec budou připadat v úvahu pro tvorbu kombinací zatížení, resp. kombinací výsledků.

Kombinace účinků zahrnuje veškeré možnosti, jak lze kombinovat zatěžovací stavy stejného účinku. Nesmí se proto zaměňovat s kombinací zatížení nebo s kombinací výsledků, které představují vždy jen jednu variantu z daných možností.

Kombinace vytvořené z účinků se číslují průběžně. Kombinace účinků zahrnuje veškeré možnosti, jak lze zohlednit zatěžovací stavy stejného účinku. Dané možnosti závisí na kategorii účinku a kombinačních pravidlech.

V levé dolní části sekce Existující kombinace účinků v dialogu Upravit zatěžovací stavy a kombinace lze vygenerované kombinace filtrovat podle návrhových situací nebo podle důležitosti.

RFEM kombinacím automaticky zadává krátká označení, která vychází ze součinitelů spolehlivosti a ze symbolů pro jednotlivé účinky a která jsou vyjádřením kombinačních pravidel. Označení lze v případě potřeby upravovat.

Pomocí tlačítka v dialogu se můžeme rychle přesunout do předchozí záložky. V dané záložce je již vybráno kombinační pravidlo, podle něhož se vytvořila aktuálně zvolená kombinace účinků.

Zaškrtnutí tohoto kontrolního políčka znamená, že se vybraná kombinace účinků zohlední při tvorbě kombinací zatížení, resp. kombinací výsledků. Tímto způsobem můžeme některé kombinace účinků vyřadit nebo opět aktivovat.

Pokud se ve zvláštních případech stane, že některá kombinace účinků se vytvoří dvakrát, jedna z nich se automaticky deaktivuje.

Návrhová situace právě vybrané kombinace účinků se zobrazí pro kontrolu ještě jednou. Tlačítko [Informace k návrhové situaci...] slouží uživateli k překontrolování kombinačního pravidla dané návrhové situace. Pokud na něj klikneme, zobrazí se dialog s vysvětlivkami (viz obr. 5.14).

V těchto sloupcích můžeme vidět účinky z dané kombinace s příslušnými dílčími součiniteli spolehlivosti a kombinačními součiniteli.

Pokud se některý účinek v kombinaci považuje za hlavní, je také v tomto dialogu odpovídajícím způsobem označen. V takovém případě se dosadí do rovnic 5.1 až 5.7 jako účinek Q_k,1 (viz kapitola 5.3 Kombinační pravidla).

Uvedené faktory vychází z hodnot, které předepisuje zvolená norma. V případě EN 1990 se jedná o dílčí součinitele spolehlivosti γ, kombinační součinitele ψ, redukční součinitele ξ a případně součinitele spolehlivosti K_FI každého účinku, které vyplývají z návrhové situace a kategorie účinku.

Dílčí a kombinační součinitele můžeme zkontrolovat a v případě normy zadané uživatelem také upravit po kliknutí na tlačítko [Kombinační součinitele...]. Otevře se dialog Součinitele, v němž jsou součinitele uspořádány do několika záložek. První záložku Dílčí součinitele spolehlivosti můžeme vidět na obr. 12.27. V záložce Kombinační součinitele se zobrazí přehled hodnot součinitelů ψ a ξ.

V sekci Účinky v kombinaci účinků jsou vyjmenovány všechny zatěžovací stavy, které jednotlivé účinky zahrnují, a jsou tu uvedeny veškeré možnosti, jak lze tyto stavy v daném účinku zohlednit. Tyto možnosti přitom závisí na typu účinku a na působení (současném nebo střídavém). Předpokládá se, že u typu účinku „Stálé zatížení“ a „Předpětí“ se všechny přiřazené zatěžovací stavy použijí vždy současně, pokud jsme u nich nedefinovali „střídavé“ působení. V případě proměnných, mimořádných a seizmických účinků lze přiřazené zatěžovací stavy skládat do všech platných kombinací.

Do této sekce, resp. do daného sloupce v tabulce se data doplní v průběhu generování kombinací, které se automaticky spustí po zavření příslušné záložky v dialogu, resp. tabulky. Z těchto údajů rychle získáme přehled o číslech a počtu vygenerovaných kombinací zatížení, příp. kombinací výsledků.

Kombinace zatížení a kombinace výsledků popisujeme v kapitolách 5.5 a 5.6.

V příkladu, který je znázorněn vlevo, se pro návrhovou situaci MSÚ vygeneruje celkem 47 kombinací zatížení. U kombinace účinků KÚ12 (předposlední řádek) se vytvoří čtyři kombinace zatížení KZ40 až KZ43:

První účinek Ú1 z kategorie účinků „Stálá zatížení“ vstupuje do kombinace zatížení se součinitelem γ = 1,35. Zatěžovací stavy 1 a 2, které obsahuje, se vyskytují ve všech kombinacích zatížení společně.

Druhý účinek Ú2 patří do kategorie účinků „Sníh“ a v kombinacích zatížení se násobí součinitelem γ _* ψ = 1,50 _* 0,50 = 0,75.

Třetím účinkem Ú3 se počet vygenerovaných kombinací zdvojnásobuje, protože tento účinek z kategorie „Vítr“ zahrnuje dva zatěžovací stavy 4 a 5, které působí střídavě. V kombinacích zatížení se tento účinek násobí součinitelem γ ⋅ ψ = 1,50 ⋅ 0,60 = 0,90.

Čtvrtý účinek Ú4 se řadí k „užitným zatížením - kategorie B“ a do všech čtyř kombinací zatížení vstupuje se součinitelem γ = 1,50. Jedná se přitom o hlavní účinek.

Nakonec je třeba uvážit zatěžovací stavy 7 a 8 typu „Imperfekce“, které se pojí ke směru větru z obou zatěžovacích stavů účinku Ú3. Vytvořit se mají jednou kombinace zatížení s imperfekcí a jednou bez imperfekce.

RFEM tak vytvoří pro KÚ12 následující kombinace zatížení:

Pomocí tlačítka v dialogu se můžeme rychle přesunout do záložky Kombinace zatížení. V dané záložce je již vybrána první kombinace, která se vytvořila z aktuální kombinace účinků.

V tomto poli může uživatel uvést vlastní poznámku nebo ji případně vybrat ze seznamu.