43x
004318
1.1.0001
11 Funkce programu

8.34 Tělesa - napětí

Grafické zobrazení napětí na tělesech se nastavuje v navigátoru Výsledky v položce Tělesa. V tabulce 4.34 se zobrazí číselné hodnoty napětí na tělesech.

TIP

Výsledné hodnoty v tabulce se vztahují k rastrovým bodům hraničních ploch. Napětí uvnitř těles se tu neuvádějí. Při grafickém zobrazení výsledků na bodech sítě konečných prvků lze ovšem napětí v tělese zjistit – za předpokladu, že v něm byly generovány uzly sítě prvků. V navigátoru Výsledky je třeba označit položku Hodnoty na plochách → Nastavení → V bodech sítě prvků. Pomocí ořezávací roviny (viz kapitola 9.9.2) si pak můžeme prohlédnout požadované hodnoty.

Obrázek 8.69 Navigátor Výsledky: Tělesa → Napětí
Obrázek 8.70 Tabulka 4.34 Tělesa - napětí

Napětí na tělesech se v seznamu zobrazí pro jednotlivé plochy seřazená podle bodů rastru.

Bod rastru

V tomto sloupci se pro každou plochu zobrazí čísla rastrových bodů. Více informací o rastrových bodech najdeme v kapitole 8.13.

Souřadnice rastrového bodu

Ve sloupcích C až E jsou v tabulce uvedeny souřadnice rastrových bodů v globálním souřadném systému XYZ.

Základní napětí / Smyková napětí / Hlavní napětí

Napětí na tělesech nelze vyjádřit jednoduchými rovnicemi jako napětí na plochách. Základní napětí σx, σyσz a dále smyková napětí τxy, τyzτxz spočítá přímo výpočetní jádro programu.

Pokud z prostorově zatíženého tělesa vyřízneme kostku s hranami o délce dx, dy a dz, pak lze napětí v každé ploše kostky rozložit na normálová a smyková napětí. Při zanedbání prostorové síly a rozdílů v napětí na rovnoběžných plochách lze napětí v lokálním souřadném systému kostky popsat devíti složkami napětí.

Obrázek 8.71 Těleso s jednotlivými složkami napětí

Matice tenzoru napětí je následující:

S=σxτxyτxzτyxσyτyzτzxτzyσz 

Z vlastních čísel tenzoru se vypočítají hlavní napětí σ1, σ2σ3 podle následujícího vzorce:

Hlavní napětí

det(S-σE)=0 

kdy

E : 3x3 jednotková matice

Maximální smykové napětí τmax se určí pomocí Mohrovy kružnice napětí.

Maximální smykové napětí:

τmax=12(σ1-σ3) 

Pomocí položky navigátoru σ123 lze graficky zobrazit trajektorie hlavních napětí.

Srovnávací napětí

Srovnávací napětí σv podle von Misese lze vyjádřit dvěma ekvivalentními vzorci:

Srovnávací napětí z hlavních napětí podle von Misese :

σeqv=12[(σ1-σ2)2+(σ1-σ3)2+(σ2-σ3)2] 

Srovnávací napětí ze základních napětí podle von Misese:

σeqv=σx2+σy2+σz2-σxσy-σxσz-σyσz+3(τxy2+τxz2+τyz2) 

Při výpočtu srovnávacího napětí σv podle Trescy se vyšetří rozdíly hlavních napětí a z nich se určí maximální hodnota.

Výpočet srovnávacího napětí podle Trescy:

σv=maxσ1-σ2, σ2-σ3, σ3-σ1  

Srovnávací napětí σv podle Rankina se stanoví na základě největších absolutních hodnot hlavních napětí.

Výpočet srovnávacího napětí podle Rankina:

σeqv=max(σ1, σ2, σ3) 

Při výpočtu srovnávacího napětí σv podle Bacha se vyšetří rozdíly hlavních napětí, přičemž se zohlední Poissonovo číslo ν. Z nich se pak určí maximální hodnota.

Výpočet srovnávacího napětí podle Bacha:

σeqv=max[σ1-ν(σ2+σ3), σ2-ν(σ3+σ1), σ3-ν(σ1+σ2)] 

Nadřazená kapitola