11.8.2.1 Zatížení na pruty z plošného zatížení prostřednictvím roviny

Zatížení na pruty z plošného zatížení prostřednictvím roviny

V této sekci určíme, zda zatížení působí kolmo k rovině nebo je globálně vztaženo na skutečnou plochu, popř. průmět plochy. Grafika v pravé dolní části dialogu ukazuje vybraný směr zatížení.

V této sekci se stanoví, zda se vygenerovaná zatížení na pruty uloží jako globální nebo lokální zatížení (viz kapitola 6.2). Rozdíl je patrný zvláště v případě nelineárních výpočtů.

V této sekci lze vybrat jednu ze dvou možností. Pokud v rovině plošného zatížení existuje mezi pruty plocha (např. plocha stěny nebo střechy), která není znázorněna v modelu v programu RFEM, pak bychom měli zaškrtnout volbu Na uzavřenou rovinu. Plošné zatížení působící na celou rovinu se pak přepočítá na podíly zatížení působící na jednotlivé pruty. Pokud naopak konstrukce sestává výhradně z prutů (např. příhradový stožár), je třeba zvolit druhou možnost Pouze na pruty. Tím se zatíží skutečná plocha, popř. průmět plochy, která je dána průřezem prutů. Plocha bude zatížena v závislosti na poloze prutů.

V této sekci určíme způsob, jakým se plošné zatížení rozdělí na zatížení na jednotlivé pruty. Metodu Osy úhlů lze použít v případě mnohoúhelníků, které nemají žádný konvexní úhel. Průsečíky os úhlů se spojí tak, jak je znázorněno na obrázku vlevo. Vzniknou tak dílčí plochy, k nimž může být vždy přiřazen jeden prut, který bude přenášet zatížení působící na danou plochu.

Tuto metodu nelze použít u rovin ani mnohoúhelníků s konvexním úhlem. V takových případech lze vybrat volbu Konstantní: kromě os úhlů se určí také těžiště roviny. Pokud průsečíky os úhlů leží před těžištěm, vzniknou trojúhelníkové plochy; pokud průsečíky leží za těžištěm, bude těžištěm vedena linie rovnoběžná s prutem, která bude s oběma osami úhlů tvořit plochu působení zatížení.

Tato metoda vede k tomu, že se plochy nezohlední nebo se uvažují dvakrát. Scházející, resp. přebývající hodnota se vynásobí konstantou, aby součet zatížení na plochy odpovídal součtu zatížení na pruty.

Pokud vybereme volbu Kombinované, budou stanoveny dílčí plochy troj-, čtyř- a mnohoúhelníků pokud možno metodou os úhlů. Pokud tuto metodu nelze použít, rozdělení zatížení bude automaticky konstantní. Kombinovaná metoda je proto předem nastavena; RFEM automaticky zvolí vhodnou metodu.

Zatížení na ploše může mít konstantní nebo lineárně proměnný průběh. Zadat lze také plošná zatížení, jejichž působení je proměnné ve směru některé globální osy (např. zatížení větrem, které je závislé na výšce nad zemí). Po kliknutí na tlačítko se otevře další dialog pro nastavení parametrů plošného zatížení v závislosti na stanovené úrovni.

V levém sloupci se zadávají jednotlivé úrovně ve směru vybrané globální osy, v pravém sloupci příslušné hodnoty plošného zatížení. Obrázek v pravé části dialogu se mění podle zadaných hodnot a umožňuje vizuální kontrolu.

Pokud zatížení působí rovnoměrně na plochu, nastavíme v příslušném poli konstantní velikost zatížení. V případě lineárně proměnných zatížení je třeba zadat tři uzly a přiřadit jim zatížení. Uzly můžeme vybrat také pomocí v grafickém okně.

Ohraničení roviny zatížení plochy definujeme rohovými uzly roviny. Nejsnáze rohové uzly vybereme jeden po druhém pomocí funkce v grafickém okně. Daná rovina se přitom vyznačí barvou výběru. Pokud je rovina kompletně zadaná, zobrazí se modrozeleně. Každou rovinu je třeba definovat alespoň třemi uzly. Plocha nemusí být ze všech stran ohraničena liniemi nebo pruty. Roviny se zakřivenými pruty však nejsou pro automatické generování zatížení vhodné.

Zadat můžeme i několik rovin. Roviny se pak objeví v seznamu v poli Rohové uzly.

V sekci Odstranit vliv z lze určit pruty, které zatížení nebudou přenášet (např. vaznice nebo ztužidla). Vybrat lze tyto pruty jednotlivě nebo můžeme zadat vzorový prut, který je [rovnoběžný] s nezatíženými pruty. I v tomto případě doporučujeme použít funkci pro výběr prutů v grafickém okně.

Tlačítko slouží k vyvolání dialogu Nastavení pro generování zatížení (viz obr. 11.178). V tomto dialogu lze nastavit toleranci pro integraci uzlů do roviny zatížení nebo provést korekci generovaných zatížení.

Pomocí tlačítka [Přiřadit součinitele korekce zatížení prutům...] lze upravovat zatížení přiřazená vybraným prutům. Tímto způsobem můžeme například zohlednit spojitý účinek střešního bednění na krajní krokve a vytvořit tu redukovaná prutová zatížení. Otevře se následující dialog:

Pruty lze vybrat pomocí a  v pracovním okně a jejich zatížení upravit stanoveným součinitelem.

Tlačítkem [OK] spustíme proces generování zatížení na pruty. Po jeho skončení se zobrazí přehled s informacemi o buňkách a zatíženích.

Pokud jsou některé buňky nepřípustné, nemohl RFEM zatížení jednoznačně přiřadit. Tlačítko zvýrazní aktuální nepřípustnou buňku v grafickém okně, tlačítko slouží k načtení veškerých informací o příčinách vzniku nepřípustných buněk. Nepřípustné buňky se často objeví v důsledku odstraněných hran buňky (vynětí okrajových prutů z přenosu zatížení) nebo v důsledku zkřížených, nespojených prutů.

V sekci Celkový moment k počátku se porovnávají spočítaná zatížení na pruty s plošným zatížením. V případě odchylek se lze pomocí tlačítka vrátit do výchozího dialogu. Tlačítkem otevřeme dialog Nastavení pro generování zatížení (viz obr. 11.178), v němž můžeme provést některé úpravy.

Tlačítka, která se nacházejí v levé dolní části informačního okna, mají následující funkce:

Tabulka 11.15 Tlačítka v informačním okně pro konvertovaná zatížení na pruty

	Opět se otevře dialog Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty, v němž lze upravit parametry pro generování zatížení.
	Otevře pracovní okno, ve kterém je možné změnit pohled (režim prohlížení). Návrat do okna Informace je možné pomocí tlačítka [Zpět] nebo [Esc].