Záložka Pruty | Plasticita je dostupná, pokud je na záložce Pruty | Základní údaje zaškrtnuto políčko „Provést rozšířené plastické posouzení“. Zde můžete specifkovat nastavení pro plastickou analýzu podle metody dílčích vnitřních sil (PIFM) nebo simplexové metody.
Rozšířené plastické posouzení pro
Metodou dílčích vnitřních sil by se měly posuzovat „Pouze třídy průřezů 1 nebo 2“ s plastickými vlastnostmi. Pro účely testování je také možné prověřit „Průřezy všech tříd“.
Provést rozšířené plastické posouzení podle
Plastické posouzení lze provést metodou dílčích vnitřních sil nebo simplexovou metodou.
Metoda dílčích vnitřních sil
Metoda dílčích vnitřních sil (TSV) vychází z přístupu podle Kindmanna/Frickela [1]. Přípustnost této metody závisí na tom, zda návrhová norma povoluje alternativní metody výpočtu pro stanovení únosnosti průřezu a jaké požadavky jsou na tyto alternativní metody kladeny. Podmínky například podle EN 1993-1-1, čl. 6.2.1(6) jsou splněny, takže pro tuto normu lze použít metodu dílčích vnitřních sil.
Metoda dílčích vnitřních sil umožňuje využití plastických rezerv i u složitějších kombinací vnitřních sil a tvarů průřezů – zejména při výrazně proměnlivém průběhu napětí v průřezu. Naopak při rovnoměrném napětí nepřináší téměř žádné výhody, protože lze využít pouze malé plastické rezervy.
U dílčích vnitřních sil rozlišujeme dvě metody.
- Metoda dílčích vnitřních sil s redistribucí
Při této metodě dochází k redistribuci vnitřních sil v dílčích průřezech. To umožňuje posoudit tenkostěnné průřezy válcované za tepla nebo svařované průřezy, které se skládají ze dvou nebo tří plechů: horního pásu, stojiny a případně dolního pásu. Pásy musí být uspořádány vodorovně, stojina svisle.
Tato metoda je dále vhodná pro ploché pruty, trubky a duté profily, takže pokrývá většinu průřezů běžně používaných v ocelových konstrukcích.
- Metoda dílčích vnitřních sil bez redistribuce
Tato varianta umožňuje posoudit všechny tenkostěnné průřezy – bez ohledu na způsob výroby. Nedochází k přepočtu dílčích vnitřních sil. Z tohoto důvodu se jeví jako méně úsporná.
Simplexová metoda
Touto metodou lze analyzovat obecné průřezy s tenkostěnnými prvky. Průřez se v rámci lineární optimalizační úlohy diskretizuje na konečný počet co nejmenších plošných dílků. Pokud se všechny vnitřní síly v místě x jednotně vynásobí určitým součinitelem, nastane při určité hodnotě plastická únosnost. Kombinace vnitřních sil – jako výsledek pružného výpočtu – může být popsána vektorem:
Při výpočtu plastické únosnosti se u tohoto vektoru předpokládá konstantní poměr komponent, takže tento součinitel prodlužuje vektor vnitřní síly až k ploše tečení. Součinitel se určuje jako maximum úlohy lineární optimalizace s použitím „revidovaného simplexového algoritmu“. S podmínkami plasticity podle von Misese vzniká v souřadnicové rovině normálových a smykových napětí elipsa, která je aproximována vepsaným osmiúhelníkem.
Další nastavení
Pomocí zaškrtávacího políčka „Použít konstantní smykové napětí pro duté kruhové profily“ můžete určit, zda se v celém průřezu zohlední smyková napětí s konstantní velikostí podle [1], obr. 10.28.
