Register Pruty | Plasticita je k dispozici, pokud je v registru Pruty | Základní zaškrtnuto pole 'Proveďte pokročilé plastické posouzení'. Zde můžete provést nastavení pro plastickou zkoušku podle Metoda dílčích vnitřních sil nebo Simplexová metoda.
Použít pokročilé plastické posouzení pro
Pomocí metody dílčích vnitřních sil by měly být posouzeny 'Jen průřezy třídy 1 nebo 2' s plastickými schopnostmi. Pro testovací účely existuje také možnost prozkoumat 'Průřezy všech tříd'.
Proveďte pokročilé plastické posouzení podle
Plastické posouzení může být provedeno metodou dílčích vnitřních sil nebo simplexovou metodou.
Metoda dílčích vnitřních sil
Metoda dílčích vnitřních sil (TSV) je založena na přístupu podle Kindmanna/Frickela [1]. Povolenost této metody závisí na tom, zda návrhová norma umožňuje alternativní výpočetní metody pro stanovení plastické nosnosti průřezu, a jaké požadavky jsou kladeny na alternativní metody. Podmínky například podle EN 1993-1-1, oddíl 6.2.1(6) jsou splněny, takže metoda dílčích vnitřních sil pro tuto normu může být použita.
Metoda dílčích vnitřních sil umožňuje využití plastických rezerv i při složitějších kombinacích vnitřních sil a tvarů průřezů – zejména u silně proměnlivých napěťových průběhů v průřezu. U rovnoměrných napětí však nabízí jen málo výhod, neboť lze využít pouze malé plastické rezervy.
Při metodě dílčích vnitřních sil existují dvě varianty.
- Metoda dílčích vnitřních sil s redistribucí
Při této metodě dochází k redistribuci vnitřních sil v dílčích průřezech. Tím lze posoudit tenkostěnné teploválcované nebo svařované průřezy, které sestávají ze dvou nebo tří plechů: Horní pás, stojina a případně spodní pás. Pásy musí být uspořádány horizontálně, stojina vertikálně.
Dále je tato metoda vhodná pro ploché oceli, trubky a duté profily, takže je zahrnuta většina běžných průřezů používaných v ocelových konstrukcích.
- Metoda dílčích vnitřních sil bez redistribuce
Tato varianta umožňuje posoudit všechny tenkostěnné průřezy - nezávisle na způsobu výroby. Nedochází k redistribuci dílčích vnitřních sil. Tím se ukazuje jako méně ekonomická.
Simplexová metoda
Pomocí této metody lze zkoumat obecné průřezy s tenkostěnnými elementárními tloušťkami. Průřez je v rámci lineární optimalizační úlohy diskretizován do konečného počtu co nejmenších plošných částic. Pokud jsou všechny vnitřní síly na místě x rovnoměrně vynásobeny faktorem, při určité hodnotě se dosáhne plastické únosnosti. Kombinace vnitřních sil - jako výsledek elastického výpočtu - může být popsána vektorem:
Při výpočtu plastické únosnosti je v tomto vektoru předpokládán konstantní poměr komponent, takže faktor prodlužuje vektor vnitřních sil až ke stěně toku. Faktor se určuje jako maximum lineární optimalizační úlohy s použitím Revised-Simplex-algoritmu. Podle podmínek toku podle von Misese se v rovině souřadnic normálového a smykového napětí vytváří elipsa, která je aproximována vepsaným osmiúhelníkem.
Další nastavení
Pomocí pole 'Použít konstantní smykové napětí pro kruhové duté profily' můžete ovládat, zda budou v celém průřezu zohledněna absolutně konstantní smyková napětí podle [1], obrázek 10.28.
