U stojn nebo souprav stojn s aktivovanými návrhovými vlastnostmi se do dialogu pro úpravy přidá záložka Návrhové uložení a průhyb. Zde můžete definovat okrajové podmínky pro posouzení použitelnosti návrhu oceli a zadat požadavky na důkaz lokálního zavedení zatížení u za studena tvarovaných profilů.
Návrhové uložení
Návrhové uložení umožňuje segmentaci stojn nebo souprav stojn pro posouzení průhybu. Přiřazení návrhových uložení je možné pomocí tabulky na všech mezilehlých uzlech objektu. Tímto jsou rozpoznávány uzly typu 'Uzly na stojn' i standardní uzly mezi stojnami souprav stojn.
Zvolte v seznamu typ návrhového uložení nebo vytvořte nový typ pomocí tlačítka
. Tlačítkem
můžete změnit vybraný typ návrhového uložení. Tlačítko
umožňuje grafický výběr již přiřazeného návrhového uložení z modelu.
Pro za tepla válcované ocelové profily je vhodný jak typ 'Obecně', tak typ 'Ocel'. Použijete-li návrhové uložení pro stojnu s ocelovým materiálem, je nastaven typ 'Ocel' jako výchozí.
Pokud nemá být návrhové uložení pro segmentaci zohledněno, deaktivujte možnost 'Zohlednit uložení při návrhu průhybu'. Pro důkaz průhybu nejsou údaje o 'Šířce uložení' nebo 'Hloubce uložení' relevantní.
Pokud chcete u za studena tvarovaných profilů provést důkaz místního zavedení zatížení (lokální stlačení, krabčení pásu nebo lokální boulení v pásu) podle EN 1993-1-3, 6.1.7, AISI S100 nebo CSA S136, definujte nové návrhové uložení a zvolte v seznamu typ 'Ocel'.
Pomocí 'Šířky uložení' w definujete délku tuhé zavedení zatížení sS. Oproti tomu 'Hloubka uložení' d nemá na důkaz žádný vliv. "Uložení" tudíž nepředstavuje uložení ve smyslu skladby, ale používá se k popisu geometrických parametrů pro zohlednění zatížení.
Zadejte účinek uložení pomocí seznamu 'Uložení od okraje'. Parametry "+z" a "-z" se odkazují na orientaci lokální osy z stojny. Působí-li například zatížení na horním okraji nosníku a lokální osa z směřuje dolů, zvolte volbu '-z/z'-osa'. Tím bude zatížení považováno za tlakové napětí pro profil (u volby '+z/z'-osa' by to bylo tahové napětí, protože zatížení působí na spodním okraji).
Pokud existuje 'Koncové uložení', aktivujte příslušné kontrolní pole a definujte 'Délku převisu' c. Při deaktivovaném kontrolním poli se délka převisu považuje za nekonečnou, takže c > 1,5 hw.
Důkaz průhybu
Po přiřazení návrhového uložení na stojn nebo soupravu stojn se v dialogovém okně pro důkaz průhybu uvádějí vytvořené segmenty pro příslušné směry. Pro každý bod důkazu v daném segmentu se používá zobrazená referenční délka k určení mezní hodnoty. Přepsání automaticky určených referencí je možné při výběru zaškrtávacího políčka 'Uživatelsky definované délky'. Mějte na paměti, že při následné změně délky stojn v modelu se dříve nastavené uživatelské délky automaticky neupravují.
Meze průhybu se stanoví v konfigurace použitelnosti jak pro jednoduše podepřené nosníky, tak pro konzole. Podle definovaných návrhových uložení se při důkazu pro každý segment zohledňuje příslušná mezní hodnota. Segment s návrhovým uložením na obou stranách nebo bez návrhového uložení se považuje za Nosník, segment s návrhovým uložením na jedné straně za Konzolový nosník.
Při důkazu můžete pro každý segment zohlednit předpružení a tím redukovat hodnotu průhybu. Předpružení je u segmentů nosníků považováno za jednovlnnnou formu a u segmentů konzolových nosníků za lineární průběh. Zadejte předpružení z nebo y jako kladnou hodnotu, pokud leží proti lokální ose stojny z nebo y. Pro důkaz vynikajícího směru se provádí přepočet složek předpružení ve směru výsledku. Při důkazu podle EN 1993-1-1 se předpružení zohledňuje pouze pro kvazi-stálé návrhové situace.
Definujte s Směrem důkazu, které hodnoty průhybu mají být při důkazu kontrolovány. K dispozici jsou místní osy y a z a výsledná průhyb v seznamu.
S volbou Referenční posunu ovlivněte zkoumané hodnoty průhybu pro důkaz. Je-li jako referenční vybrán nezatížený systém, přebírají se lokální hodnoty deformace uy a uz přímo z výsledků. Při odkazu na deformované konce przedstaw nebo stojn jsou hodnoty průhybu pro důkaz sníženy o hodnoty deformace počátečních nebo koncových uzlů, aby bylo možné zkoumat místní průhyby.
