Návrh železobetonových konstrukcí je obecně založen na lineárních statických výpočtech: Pro stanovení výztuže včetně návrhu mezního stavu únosnosti se vnitřní síly určují lineárně; poté se provádí výpočet průřezu. Tento postup však zohledňuje praskání, které je typické pro železobeton, s odpovídajícími nelineárními materiálovými pravidly pro železobeton pouze na úrovni průřezu.
Zahrnutím nelineárního chování železobetonu do stanovení vnitřních sil získáte realistické stavy napětí a tím i rozložení vnitřních sil, které se ve staticky neurčitých systémech výrazně liší od lineárně stanovených vnitřních sil v důsledku přerozdělení tuhosti. Pro návrh mezního stavu úžitkovosti to znamená, že pro realistický výpočet deformací, napětí a šířek trhlin je nutné zohlednit nelineární materiálové chování železobetonu.