Zatížení z určitého účinku se ukládají do jednotlivého zatěžovacího stavu (ZL). Zatěžovací stavy jsou například vlastní tíha, sníh nebo užitné zatížení.
Seznam
'S seznam' spravuje všechny zatěžovací stavy modelu. V tabulce Tlačítka pro 'Seznam' typů objektů jsou popsány funkce pro vytváření, kopírování nebo mazání objektů seznamu.
Číslo a název zatěžovacího stavu
Číslo nového zatěžovacího stavu je přednastaveno. Použijte tabulku , pokud chcete při číslování ponechat mezery pro pozdější doplnění.
Zadejte název zatěžovacího stavu nebo vyberte položku v seznamu, která stručně popisuje zatěžovací stav.
K výpočtu
Kontrolní pole určuje, zda bude zatěžovací stav zahrnut do výpočtu. Lze tak vyloučit zatěžovací stavy, které se nevyskytují samostatně, jako například vítr bez zohlednění vlastní tíhy.
Základ
Panel Základ spravuje obecné údaje o zatěžovacím stavu, který je vybrán v 'Seznamu' vlevo.
Kategorie
Pokud v základních údajích modelu není aktivován žádný doplněk, je v seznamu 'Typ analýzy' k dispozici pouze 'Statická analýza'.
V seznamu 'Nastavení statické analýzy' si můžete vybrat, podle které výpočetní teorie bude zatěžovací stav zkoumán. K dispozici jsou následující typy analýzy:
- I. řád
- II. řád (P-Δ)
- III. řád
Typy analýzy jsou popsány v kapitole Nastavení statické analýzy. Pomocí tlačítka
můžete přidat nový typ analýzy.
Vlastní tíha
Pokud chcete zahrnout vlastní tíhu modelu jako zatížení v zatěžovacím stavu, zaškrtněte volbu 'Aktivní vlastní tíha'. V polích 'Faktor ve směru' můžete určit směr působení vlastní tíhy. Výchozí nastavení je Faktor 1.00 ve směru Z, resp. -1.00, pokud globální osa Z směřuje nahoru.
RSTAB vypočítá vlastní tíhu na základě vlastností materiálů a objektů. Pokud zahrnujete automatickou vlastní tíhu ve více zatěžovacích stavech, měli byste to zohlednit při kombinaci zatěžovacích stavů.
Kategorie účinků
Normy uvádějí různé kategorie účinků, které ovlivňují součinitele pro kombinaci zatěžovacích stavů i parciální bezpečnostní součinitele.
Každému zatěžovacímu stavu musí být přiřazena kategorie. Můžete to provést pomocí seznamu. Kategorie jsou vázány na normu, kterou jste určili v panelu 'Základ'.
Kategorie účinku 'None' představuje zvláštní případ: Umožňuje vytvoření zatěžovacího stavu bez přiřazení kategorie, například pro použití imperfekcí přes uživatelsky definovaná náhradní zatížení (stabilizační zatížení). Zatěžovací stavy tohoto typu nejsou zahrnuty v kombinacích účinků.
Možnosti
Když aktivujete kontrolní pole 'Zohlednit imperfekci', můžete vybrat imperfekční stav (viz kapitola Imperfekční stavy) v seznamu nebo nastavte nový pomocí tlačítka
. V zatěžovacím stavu se tak současně zvažuje imperfekce.
Příklad: V zatěžovacím stavu 'Vítr v X' je zohledněn imperfekční stav 'Imperfekce v X'. Všechny kombinace zatížení s větrem v X-směru tak zahrnují imperfekce v X, ale ne imperfekce v jiné směry.
Kontrolní pole 'Úprava struktury' umožňuje zohlednit úpravu tuhosti nebo speciální zacházení s nelinearitami v zatěžovacím stavu. Tyto funkce jsou popsány v kapitole Strukturové úpravy. Vyberte úpravu struktury v seznamu nebo vytvořte nový typ úpravy přes tlačítko
.
Speciální možnosti
Když aktivujete kontrolní pole 'Zohlednit počáteční stav z', můžete v seznamu vybrat zatěžovací stav, jehož deformace tvoří výchozí stav pro vybraný zatěžovací stav. Tímto způsobem lze například zohlednit vliv předpětí.
Tlačítko
napravo od seznamu otevře dialog 'Nastavení počátečního stavu'. Zde určíte, jaký 'Typ počátečního stavu' je přítomen.
Možnosti znamenají:
- Konečný stav: Převezme se stav modelu, jaký je po výpočtu uvedeného zatěžovacího stavu, a použije jako výchozí stav pro výpočet aktuálního zatěžovacího stavu. Tímto způsobem lze například zohlednit vliv předpětí.
- Deformace: Převezmou se prutové deformace z určeného zatěžovacího stavu. Model se tedy pouze deformuje; nebudou vytvořeny žádné síly. U volby 'Deformace s uživatelsky definovanými faktory' můžete v tabulce 'Jednotlivé faktory vybraných objektů' upravit deformace podle jednotlivých prutů.