Imperfekční stavy popisují rámcové podmínky imperfekcí. Můžete tak určit, zda mají být zohledněny geometrické imperfekce nebo náhradní zatížení. Požadavky jsou upraveny v jednotlivých normách.
Základy
Záložka Základy určuje, o jaký typ imperfekce se jedná. Imperfekce lze například zohlednit ve formě náhradních zatížení, geometrických předdeformací nebo po podlažích uspořádaných sklonů.
Na záložce Přiřazení můžete imperfekční stav přiřadit určitým zatěžovacím stavům a kombinacím.
Nastavení
V seznamu je k dispozici výběr různých typů imperfekcí.
Lokální imperfekce
Imperfekce jsou vyjádřeny pomocí náhradních zatížení. Počáteční naklonění a zakřivení závisí na osových silách. Imperfekce můžete určit v kategoriích Lokální imperfekce pro pruty a sady prutů.
Náhradní zatížení ze zatěžovacího stavu
Imperfekce vycházejí ze zatížení určitého zatěžovacího stavu. Tento zatěžovací stav můžete přiřadit nebo nově vytvořit na záložce Náhradní zatížení ze zatěžovacího stavu.
Imperfekce ve tvaru počátečního naklonění přes tabulku
Tento typ imperfekce umožňuje znázornit imperfekce po jednotlivých podlažích. Parametry určete na záložce Imperfekce ve tvaru počátečního naklonění přes tabulku.
Statická deformace
Imperfekce vycházejí z deformací zatěžovacího stavu nebo kombinace zatížení. Rozhodující parametry určete na záložce Statická deformace.
V seznamu 'Typ zdroje' zvolte, zda posuny vycházejí ze zatěžovacího stavu, nebo z kombinace zatížení.
Tvar vybočení
Imperfekce vycházejí z vlastních tvarů posouzení stability. Rozhodující parametry určete na záložce Tvar vybočení. V seznamu 'Typ zdroje' zvolte, zda posuny vycházejí ze zatěžovacího stavu, nebo z kombinace zatížení. Rozhodující tvary imperfekce však mohou být určeny také automaticky z tvarů vybočení pro všechny přiřazené zatěžovací stavy a kombinace zatížení.
Dynamický vlastní tvar
Imperfekce vycházejí z vlastních tvarů dynamické analýzy. Rozhodující parametry určete na záložce Dynamický vlastní tvar. V seznamu 'Typ zdroje' je k dispozici pouze jedna možnost, protože posuny mohou být u modálních analýz zohledněny pouze pro zatěžovací stavy.
Skupina imperfekčních stavů
Tento typ imperfekce nabízí možnost kombinovat požadavky z více imperfekčních stavů. Imperfekční stavy můžete seskupit na záložce Skupina imperfekčních stavů a škálovat je faktory.
Možnosti
Zaškrtávací pole 'Zohlednit pro generované kombinace zatížení' je standardně aktivováno. Tím je zajištěno, že imperfekční stav je zohledněn u všech kombinací zatížení, které nejsou pokryty ručním výběrem na záložce Přiřazení.
Příklad
Na záložce 'Přiřazení' je zatěžovací stav "Vítr" přiřazen ručně. Tím jsou automaticky přiřazeny také všechny kombinace zatížení, které tento zatěžovací stav používají. U kombinací zatížení bez větru je však imperfekční stav zohledněn pouze tehdy, je-li aktivována možnost 'Přiřadit všem kombinacím zatížení bez přiřazeného imperfekčního stavu'.
Náhradní zatížení ze zatěžovacího stavu
Náhradní zatížení jsou k dispozici jako typ imperfekce (viz obrázek Výběr typu imperfekce).
Imperfekce můžete popsat v zatěžovacím stavu pomocí náhradních zatížení. Přiřaďte tomuto zatěžovacímu stavu kategorii zatěžovacích stavů Bez, aby nebyl zohledněn v kombinatorice, ale pouze jako zatěžovací stav imperfekce. Tímto způsobem můžete například definovat stabilizační zatížení nezávisle na osových silách – na rozdíl od sklonů nebo "notional loads", které jako náhradní zatížení působí v závislosti na osových silách.
Vyberte zatěžovací stav v seznamu nebo vytvořte nový zatěžovací stav tlačítkem
.
Imperfekce ve tvaru počátečního naklonění přes tabulku
Imperfekce ve tvaru počátečního naklonění je k dispozici jako typ imperfekce (viz obrázek Výběr typu imperfekce).
Imperfekce podlaží
Normativní posun budovy můžete popsat v tabulce. Tím odpadá potřeba definovat imperfekce pro každou podporu zvlášť. Oblasti podlaží v tabulce určují, jak budou uzly v úsecích budovy posunuty.
Určete ordináty podlaží a přiřaďte sklony. Tlačítkem
můžete přidávat řádky. Dbejte na vzestupné pořadí ordinátů. RSTAB na základě zadaných hodnot vypočítá geometrický posun a aplikuje jej na uzly.
Možnosti
Pokud nemají být imperfekce vztaheny ke globálnímu souřadnicovému systému XYZ, můžete vybrat nebo nově vytvořit vlastní 'Souřadnicový systém'. 'Směr podlaží' určuje ordinátu podlaží; tím jsou možné také svisle orientované imperfekce ve tvaru počátečního naklonění.
'Směr imperfekce' určuje, ve kterém směru (směrech) mají být sklony uvažovány. Při standardním zadání 'XY' je třeba v tabulce uvést sklony pro směr X a Y. Působí-li pouze v jednom směru, určete příslušnou osu v seznamu.
V tabulce je koeficient sklonu zobrazen jako převrácená hodnota 1. Pokud zaškrtávací pole deaktivujete, zobrazí se hodnoty jako desetinná čísla.
Statická deformace
Statická deformace je k dispozici jako typ imperfekce (viz obrázek Výběr typu imperfekce).
'Tvar imperfekce' vychází z deformací zatěžovacího stavu nebo kombinace zatížení. Geometrické předdeformace jsou přitom škálovány na výšku úseče.
Tvar imperfekce z
Vyberte rozhodující zatěžovací stav nebo rozhodující kombinaci zatížení v seznamu. Tlačítkem
můžete vytvořit nový zatěžovací stav nebo novou kombinaci zatížení.
Výška úseče imperfekce
'Referenční místo' určuje místo v modelu, jehož posun slouží jako referenční hodnota pro výšku úseče. Obvykle se jedná o místo s největším posunem. V seznamu však můžete vybrat i jiný uzel nebo jej určit graficky pomocí tlačítka
.
Pokud nemají být imperfekce vztaheny ke globálnímu souřadnicovému systému XYZ, můžete vybrat nebo nově vytvořit vlastní 'Souřadnicový systém'. 'Směr škálování' určuje orientaci imperfekcí. Pomocí voleb 'S' a '-S' jsou možné prostorově výrazné imperfekce, jaké se například vyskytují u kulovitých modelů.
Zadejte 'výšku úseče imperfekce', která představuje maximální geometrický posun. Na tuto hodnotu jsou škálovány posuny uzlů FE. Základem je tvar deformace výše uvedeného zatěžovacího stavu nebo kombinace zatížení.
Tvar vybočení
Parametry typu imperfekce Tvar vybočení lze definovat, je-li pro zatěžovací stav nebo kombinaci zatížení vypočítáno kritické zatížení pomocí rozšíření Posouzení stability. Koncept záložky je přizpůsoben typu zdroje.
Tvar vybočení ze zatěžovacího stavu/kombinace zatížení
'Tvar imperfekce' vychází z vlastních hodnot zatěžovacího stavu nebo kombinace zatížení. Vlastní tvary jsou přitom škálovány na výšku úseče.
Tvar imperfekce z
Vyberte rozhodující zatěžovací stav nebo rozhodující kombinaci zatížení v seznamu. Tlačítkem
můžete vytvořit nový zatěžovací stav nebo novou kombinaci zatížení. Poté v seznamu určete tvar vybočení, na kterém mají imperfekce vycházet.
Výška úseče imperfekce
Referenční místo určuje místo v modelu, jehož posun slouží jako referenční hodnota pro výšku úseče. Obvykle se jedná o místo s největším posunem. V seznamu však můžete vybrat i jiný uzel nebo jej určit graficky pomocí tlačítka
.
Pokud nemají být imperfekce vztaheny ke globálnímu souřadnicovému systému XYZ, můžete vybrat nebo nově vytvořit vlastní souřadnicový systém. Směr škálování určuje orientaci imperfekcí. Pomocí voleb 'S' a '-S' jsou možné prostorově výrazné imperfekce, jaké se například vyskytují u kulovitých modelů (viz obrázek Výběr směru škálování).
Zadejte výšku úseče imperfekce, která představuje maximální geometrický posun. Na tuto hodnotu jsou škálovány posuny uzlů FE. Základem jsou vlastní tvary výše uvedeného zatěžovacího stavu nebo kombinace zatížení.
Automatická imperfekce
Při automatickém určování imperfekcí je tvar imperfekce odvozen z příslušného vlastního tvaru modelu závislého na zatížení a škálován definovanou amplitudou imperfekce.
Nastavení automatického určování
Určete počet zkoumaných tvarů. Je třeba přitom dbát na následující: Pro každý zatěžovací stav a každou kombinaci zatížení jsou vytvořeny tzv. "podřazené zatěžovací stavy" resp. "podřazené kombinace zatížení", ve kterých je tvar imperfekce zohledněn. Na jednu vlastní formu přitom vznikají dva podřazené zatěžovací stavy nebo podřazené kombinace, protože každý vlastní tvar je jednou škálován v kladném a jednou v záporném směru. Tyto podřazené zatěžovací stavy a kombinace pak mohou být zkoumány jako běžné zatěžovací stavy nebo kombinace zatížení.
Příklad: Přiřadili jste LK1 automatické imperfekce a zadali dva zkoumané tvary. Tím vzniknou podřazené kombinace zatížení LK1.1 až LK1.4 – tedy čtyři podřazené kombinace zatížení.
Typ zadání umožňuje ovládat zadání škálování vlastních tvarů. V seznamu jsou aktuálně k dispozici dvě možnosti:
- Relativní: Maximální výšku úseče imperfekce můžete zadat přímo v oddílu 'Parametr' (viz obrázek Zadání parametrů pro automatické určování imperfekcí). Tato výška úseče imperfekce závisí na virtuální kritické délce objektu s maximální amplitudou uvnitř vlastního tvaru.
- EN 1993-1-1: Výška úseče imperfekce se určuje podle normativních požadavků dle EN 1993-1-1 Tab 5.1. V dalších oddílech můžete parametry imperfekce upravit.
Parametry
Uveďte, zda má posouzení průřezů probíhat 'Elasticky' nebo 'Plasticky'. Použitelné výšky úseče imperfekce jsou závislé na tomto rozhodnutí.
Zakřivení pro
Čáru vybočení průřezů je obecně známa. Pro 'pruty bez čáry vybočení' (s neznámou čarou vybočení) můžete hodnotu zadat ručně. Totéž platí pro 'plochy a tělesa', které nemají čáru vybočení podle EN 1993-1-1.
Dynamický vlastní tvar
Parametry typu imperfekce Dynamický vlastní tvar lze definovat, je-li pro zatěžovací stav nebo kombinaci zatížení provedena modální analýza.
'Tvar imperfekce' vychází z dynamických vlastních hodnot zatěžovacího stavu nebo kombinace zatížení. Vlastní tvary jsou přitom škálovány na výšku úseče.
Tvar imperfekce z
Vyberte rozhodující zatěžovací stav nebo rozhodující kombinaci zatížení v seznamu. Tlačítkem
můžete vytvořit nový zatěžovací stav nebo novou kombinaci zatížení. Poté v seznamu určete vlastní tvar, na kterém mají imperfekce vycházet. Pomocí volby 'Automaticky' můžete nechat rozhodující vlastní tvar určit programem.
Výška úseče imperfekce
Parametry můžete definovat, jak je popsáno v oddílu Výška úseče imperfekce pro tvar vybočení.
Skupina imperfekčních stavů
Skupina imperfekčních stavů je k dispozici jako typ imperfekce (viz obrázek Výběr typu imperfekce).
Několik imperfekčních stavů můžete sloučit do skupiny a zohlednit je tak například současně. Tato možnost je užitečná při speciálních analýzách pro zavedení globálních imperfekcí a lokálního vybočení.
Určete imperfekční stavy, které mají být kombinovány. Tlačítkem
můžete přidávat řádky do tabulky.
Každý imperfekční stav můžete násobit 'faktorem'. Pomocí 'operátoru' určete, zda mají imperfekční stavy působit současně ('a'), nebo zda se vzájemně vylučují ('nebo').
Přiřazení
Na záložce Přiřazení můžete imperfekčnímu stavu přiřadit jeden nebo více zatěžovacích stavů, případně i kombinací zatížení. Teprve potom je imperfekční stav při výpočtu zohledněn.
Přiřadit
Ve sloupci 'Přiřadit' jsou uvedeny všechny zatěžovací stavy, které jste vytvořili. Chcete-li přenést zatěžovací stav do seznamu 'Přiřazené objekty', můžete využít následující možnosti:
- Dvakrát klepněte na zatěžovací stav.
- Vyberte zatěžovací stav. Poté klepněte na tlačítko
.
Přiřazené objekty
Sloupec 'Přiřazené objekty' spravuje všechny zatěžovací stavy, které jste přiřadili imperfekčnímu stavu. Má-li být například imperfekční stav 'Vítr v +X' zohledněn se zatěžovacím stavem 'Vítr v +X', přeneste tento zatěžovací stav výše popsaným způsobem do seznamu. Je-li aktivní Generátor kombinací, jsou tím přiřazeny také všechny kombinace zatížení, které tento zatěžovací stav používají.
Tímto způsobem můžete porovnat imperfekční stavy s účinnými směry zatěžovacích stavů: Imperfekční stav se sklony ve směru X například působí pro zatížení větrem ve směru X, imperfekční stav ve směru Y pro zatížení větrem ve směru Y. U nepřiřazených kombinací zatížení (těch bez zatížení větrem) je každý imperfekční stav zohledněn samostatně. RSTAB vytváří vždy dvě kombinace zatížení se stejnými kritérii překrytí, avšak s různými imperfekčními stavy.