3669x
000434
26.1.2024

Konečné prvky v programu RFEM

1D prvky

Pro prutové prvky se předpokládá zachování rovinnosti průřezu při deformaci prutu. Pro modelování nosníků, příhradových prutů, žeber, lan a tuhých spojení jsou použity 1D prvky. 1D prutový prvek má celkem dvanáct stupňů volnosti - šest na začátku a šest na konci prvku, vždy pro posuny (ux, uy, uz ) a pootočení ( φx, φy, φz ). Tah, tlak a kroucení jsou při lineárním výpočtu vyjádřeny jako lineární funkce souřadnice x prutu nezávisle na ohybu a posouvající síle. Tyto funkce jsou aproximovány polynomem třetího řádu v x, včetně vlivu smykových napětí od smykových sil Vy a Vz. Matice tuhosti KL (12, 12) popisuje lineární chování 1D prvků. Vzájemná interakce mezi normálovou silou a ohybem v případě geometricky nelineárních úloh je vyjádřena v matici tuhosti KNL (12, 12). Další informace naleznete v [1] a [2].

Pokud výpočet probíhá podle teorie III. řádu, doporučujeme pro výsledky prutů odpovídající přesnosti zahuštění sítě prvků linií.

2D prvky

Pro plochy se vytvoří 2D prvky. Tam, kde nelze použít čtyřúhelníkové prvky, vloží generátor sítě trojúhelníkové prvky.

Stupně volnosti čtyřúhelníkových, resp. trojúhelníkových prvků jsou v uzlových bodech stejné jako u 1D prvků: stupně volnosti posunu (ux, uy, uz) a stupně volnosti natočení (φx, φy, φz). Tím je zajištěna kompatibilita mezi 1D a 2D prvky v uzlech. Parametry jsou definovány v rovinném lokálním souřadném systému prvku a při sestavování globální matice tuhosti se přepočítají do globálního souřadného systému.

Obrázek Čtyřúhelníkové prvky pro skořepiny ukazuje postup pro rovinné skořepinové prvky. Vychází z Mindlinovy/Reissnerovy teorie. Pro zajištění přímého propojení s prutovými prvky se zvolí kvadratický přístup v rovině skořepiny (ux, uy ). Odstraněním vnitřních uzlů se vytvoří čtyřuzlový prvek s dalšími stupni volnosti natočení ve směru x, y a z. U diafragmových prvků je tak možné přímé spojení s nosníkovými prvky. Metody podle Batheho a Dvorkina založené na kombinované interpolaci příčných posunů, natočení průřezu a příčných smykových přetvořeníRefer [3] prezentované prvky MITC ( Mixed Interpolation of Tensorial Components ) byly použity: MITC3+ pro trojúhelníky, MITC4 pro čtyřúhelníky.

V současnosti se prutové prvky řeší přímo diferenciální rovnicí podle teorie II. řádu. Při postupu Saint-Vénantovou metodou nelze zohlednit kroutící účinky.

Při výpočtu membrány se vychází z Berganova principu [4] [5] [6]. Základní funkce se např. u trojúhelníkových prvků rozloží do třech deformací tuhého tělesa, třech konstantních stavů protažení a třech zvláštních lineárních průběhů napětí/protažení. Deformační pole v prvku je kvadratické a pole napětí lineární. Matice tuhosti prvku KL se následně převede na devět společných parametrů typu ux, uy, φz. Komponenty této matice se spolu s komponenty pro ohyb a smyk vloží do celkové matice tuhosti (18, 18). Tato matice odpovídá Lynn-Dhillonovým předpokladům. Poté se použijí tzv. Mindlinovy desky (desky s nezanedbaným vlivem smykových deformací) a řeší se podle Timošenka. RFEM tak umožňuje řešení jak silných, tak i tenkých (Navierových) desek.

Při geometricky nelineárních úlohách není výše uvedené rozložení vztahu mezi napětím a deformací na rovinné řešení a smyk s ohybem možné. Vzájemné vlivy těchto stavů se zohledňují v matici KNL. RFEM používá poměrně jednoduchý, ale účinný tvar matice KNL, který vychází ze Zienkiewiczových metod [7]. Použije se kvadratická složka ε2 Greenova/Lagrangeova tenzoru deformace ε = ε1 + ε2. Přitom se předpokládá lineární průběh uz(x, y) pro rovinné napětí a lineární průběhy ux(x, y) a uy(x, y) při střídavém působení ohybu. Tento předpoklad lze použít, neboť účinek hlavní interakce závisí na 1. derivaci diferenciální rovnice a vliv členů vyššího řádu velmi rychle klesá při použití menších prvků. Správnost tohoto řešení byla dokázána numerickými testy.

Informace

Pro skořepinové prvky musí být tloušťka prvku řádově menší než jeho velikost. Pokud tomu tak není, doporučuje se použít tělesové prvky. Kromě toho je nutné se u skořepinových prvků vyhnout bodovému namáhání kroucením. Rotační stupeň volnosti okolo normály plochy reaguje velmi citlivě.

3D prvky

Pro tělesa se používají 3D prvky. V programu RFEM jsou implementovány následující typy prvků: čtyřstěn, pětistěn (hranol, jehlan) a šestistěn. Podrobný popis těchto prvků přesahuje rámec tohoto manuálu. Přesnější informace naleznete v Sevcik: 3D konečné prvky s rotačními stupni volnosti [8]. Tuto dokumentaci si můžete vyžádat u společnosti Dlubal Software.

Obecně je nutné u těles považovat všechny rotační stupně volnosti za kritické. Protože se deformace tělesa stanovuje výlučně z vektorů posunu, pootočení uzlu sítě prvků (např. z důvodu singulárně aplikovaného kroucení) nemá vliv na deformaci v tělese.


Reference
  1. Vladimír Kolář et al. Bemessung von zwei- und dreidimensionalen Strukturen mit FEM. Springer-Verlag, New York / Wien, 1975. Kapitel 1 (1D-Element) und 6 (Variationsprinzip)
  2. Vladimír Kolář und Ivan Němec. Finite Element Analysis of Structures. United Nations Development Program, Economic Com. for Europe, Workshop on CAD Techniques, Prague - Geneva, 1984.
  3. Eduardo N. Dvorkin und Klaus-Jürgen Bathe. A continuum mechanics based four-node shell element for general non-linear analysis. Engineering Computations, 1, 1984.
  4. P. G. P.rgan. P.nite Elements Based on Energy Orthogonal Functions. P.ternational Journal for Numerical Methods in Engineering, 15, 1980.
  5. P. G. P.rgan und M. P. P.gård. P.nite Elements With Increased Freedom in Choosing Shape Functions. P.ternational Journal for Numerical Methods in Engineering, 20, 1984.
  6. P. G. P.rgan und Carlos A. P.lippa. P.Triangular Membrane Element With Rotational Degrees of Freedom. P.mputer Methods in Applied Mechanics and Engineering, 50, 1985.
  7. Olgierd Cecil Zienkiewicz. The Finite Element Method in Engineering Science. Mc Graw-Hill, London 3. Auflage, 1979. Chapter 18 - 19 (Nonlinear Problems).
  8. I. Sevčík. I. Finite Elements with Rotational Degrees of Freedom. I.M Consulting s.r.o, Brno.
Nadřazená kapitola