Výsledky pro tělesa lze zobrazit graficky pomocí kategorie navigátoru Tělesa. Numerické výsledky na tělesech se nacházejí v tabulce Výsledky po tělesech.
Deformace
Obrázek Výsledky po tělesech v tabulce ukazuje tabulku s deformacemi na hraničních plochách. Posuny a natočení se zobrazí v bodech rastru plochy (viz kapitola Plochy ).
Deformace znamenají:
lul | Absolutní hodnota celkového posunu |
uX | Posun ve směru globální osy X |
uY | Posun ve směru globální osy Y |
uZ | Posun ve směru globální osy Z |
φX | Pootočení okolo globální osy X |
φY | Pootočení okolo globální osy Y |
φZ | Pootočení okolo globální osy Z |
Napětí
V navigátoru lze zadat, která napětí na hraničních plochách tělesa se mají zobrazit. V tabulce jsou uvedena napětí pro tyto plochy podle nastavení ve Správci výsledkových tabulek .
Napětí na tělesech se dělí do následujících kategorií:
- Základní napětí
- Hlavní napětí
- Srovnávací napětí
Napětí na tělesech nelze vyjádřit jednoduchými rovnicemi jako napětí na plochách. Základní napětí σx, σy a σz včetně smykových napětí τyz, τxz a τxy stanoví přímo výpočetní jádro.
Pokud z víceose namáhaného tělesa vyřízneme krychli o hranách dx, dy a dz, lze napětí v každé ploše krychle rozložit na normálová a smyková napětí. Při zanedbání prostorové síly a rozdílů v napětí na rovnoběžných plochách lze napětí v lokálním souřadném systému kostky popsat devíti složkami napětí.
Matice tenzoru napětí je následující:
Hlavní napětí σ1, σ2 a σ3 se vypočítají z vlastních čísel tenzoru:
E | Jednotková matice 3x3 |
Maximální smykové napětí τmax se stanoví pomocí Mohrovy kružnice napětí:
Srovnávací napětí σv podle von Misese lze stanovit pomocí dvou ekvivalentních vzorců.
Pro stanovení srovnávacího napětí σv podle Trescy se analyzují rozdíly od hlavních napětí pro stanovení maximální hodnoty.
Srovnávací napětí σv podle Rankina se stanoví z největších absolutních hodnot hlavních napětí.
Pro stanovení srovnávacího napětí σv podle Bacha se analyzují rozdíly hlavních napětí s přihlédnutím k Poissonovu součiniteli ν pro stanovení maximální hodnoty.
Přetvoření
V navigátoru lze zadat, která přetvoření na hraničních plochách tělesa se mají zobrazit. V tabulce jsou uvedena přetvoření pro tyto plochy podle nastavení ve Správci výsledkových tabulek .
Přetvoření tělesa se dělí do následujících kategorií:
- Základní celková přetvoření
- Hlavní celková přetvoření
- Srovnávací celková přetvoření
Základní celkové přetvoření včetně smykového přetvoření je stanoveno přímo ve výpočetním jádře. Obecně je tenzor pro prostorový stav přetvoření dán následovně:
Prvky tenzoru se definují následovně:
Ze základních přetvoření se stanovují Hlavní celková přetvoření ε1, ε2 a ε3.
Srovnávací celková přetvoření εv se stanoví na základě čtyř různých hypotéz napětí.
R | Matice (viz níže) |
R | Matice (viz níže) |
R | Matice (viz níže) |