15190x
002715
15.12.2023

Napětí

V Navigatoru zadejte, která napětí se mají na plochách zobrazit. Tabulka uvádí napětí každé plochy podle nastavení v Správce tabulek výsledků .

Napětí v ploše se dělí do následujících kategorií:

  • Základní napětí: Napětí ve směru os plochy
  • Hlavní napětí: Napětí ve směru hlavních os
  • Elastické složky napětí: Napětí z momentů a z osových sil
  • Srovnávací napětí: Napětí podle různých hypotéz srovnávacího napětí
Tip

Přes ovládací pole Strana vrstvy můžete rychle přepínat mezi napětími na horních a dolních stranách ploch (viz obrázek Zobrazení napětí stran vrstev).

Základní napětí

Základní napětí se vztahují ke směrům lokálních os plochy. U zakřivených ploch se vztahují k lokálním osám jednotlivých konečných prvků (viz obrázek Zobrazit osové systémy KP ).

Základní napětí jsou znázorněna na obrázku Plošné vnitřní síly a napětí v ploše . Jednotlivě znamenají:

Hlavní napětí

Zatímco základní napětí se vztahují k souřadnicovému systému xyz plochy, představují hlavní napětí extrémní hodnoty napětí v plošném prvku. Hlavní osy 1 (maximální hodnota) a 2 (minimální hodnota) jsou uspořádány kolmo. Směry hlavních os α můžete graficky zobrazit jako trajektorie (srovnej obrázek Zobrazit trajektorie hlavních os ).

Hlavní napětí se ze základních napětí stanoví následovně:

Další napětí / Elastické složky napětí

Tato kategorie obsahuje podíly napětí vyplývající z ohybových momentů a membránových sil. Vztahují se ke směrům lokálních os plochy. U zakřivených ploch se vztahují k osám konečných prvků.

Ohybová a membránová napětí jednotlivě znamenají:

Srovnávací napětí

Základní napětí se kombinují podle čtyř hypotéz srovnávacího napětí pro rovinný napěťový stav.

Von Mises

Hypotéza podle von Misese se nazývá také 'hypotéza deformační energie'. Vychází z předpokladu, že materiál selže, když deformační energie překročí určitou mez. Deformační energie představuje tu energii, která vyvolává zkreslení nebo deformaci tělesa. Tento přístup představuje nejznámější a nejčastěji používanou hypotézu srovnávacího napětí. Je vhodná pro všechny materiály, které nejsou křehké. Důležitou oblastí použití je tak ocelové pozemní stavitelství. Hypotéza podle von Misese není vhodná pro hydrostatické napěťové stavy se stejnými hlavními napětími ve všech směrech, protože zde je srovnávací napětí nulové.

Srovnávací napětí podle von Misese pro rovinný napěťový stav znamenají:

Tresca

Hypotéza podle Trescy je známá také jako 'hypotéza smykového napětí'. Předpokládá se, že selhání je vyvoláno maximálním smykovým napětím. Protože se tato hypotéza hodí pro křehké materiály, často se používá ve strojírenství.

Srovnávací napětí podle Trescy se stanoví následovně:

Rankine

Hypotéza srovnávacího napětí podle Rankina se nazývá také 'hypotéza normálového napětí'. Předpokládá se, že největší hlavní napětí vede k selhání.

Srovnávací napětí podle Rankina se stanoví následovně:

Bach

Hypotéza srovnávacího napětí podle Bacha se nazývá také 'hypotéza hlavního přetvoření'. Přitom se vychází z toho, že k selhání dochází ve směru největšího přetvoření. Tento přístup je podobný výpočtu napětí podle Rankina. Namísto hlavního napětí se zde ale použije hlavní přetvoření.

Srovnávací napětí podle Bacha se stanoví následovně:

Nadřazená kapitola