Plochy

Plochami je popsána geometrie rovinných nebo zakřivených konstrukčních prvků, jejichž plošné rozměry jsou podstatně větší než tloušťky. Tuhost plochy vyplývá z jejího materiálu a tloušťky. Při generování sítě KP jsou u ploch vytvářeny 2D prvky. Ty jsou pro výpočet uvažovány v plošné těžnici.

Pro zadání plochy můžete použít existující hraniční linie. Pokud plochu popíšete graficky pomocí možností v kontextové nabídce Navigatoru nebo tlačítek panelu nástrojů (viz obrázek Tlačítka pro rovinné plochy, definice linie se po zadání parametrů plochy a potvrzení OK v dialogu vytvoří automaticky.

Záložka Základ spravuje základní parametry plochy. Zaškrtnutím zaškrtávacích políček se přidají další záložky, ve kterých můžete provést specifické údaje.

Typ tuhosti

Typ tuhosti určuje, jakým způsobem mohou být vnitřní síly zachyceny, nebo jaké vlastnosti jsou pro plochu předpokládány. V seznamu lze vybrat různé typy.

Norma

Plocha přenáší momenty a membránové síly. Tento přístup popisuje obecné chování homogenního a izotropního plošného modelu. Vlastnosti tuhosti plochy jsou nezávislé na směru.

Bez tloušťky

Plocha nemá žádnou tuhost. Tento typ je určen pro plochy ohraničující těleso.

Tuhý

Tento typ tuhosti umožňuje modelovat velmi tuhé plochy, aby bylo možné vytvořit tuhé spojení mezi objekty.

Membrána

Plocha vykazuje stejnou tuhost ve všech směrech. Přenášejí se však pouze membránové síly v tahu (n_x, n_y) a membránové smykové síly (n_xy). Při tlaku, smykových silách a momentech odpovídající plošné prvky vypadávají.

Bez membránového tahu

Přenášejí se pouze momenty a membránové síly v tlaku. Při membránových silách způsobujících tah dojde k výpadku postižených plošných prvků (příklad: opotřebení otvoru).

Přenos zatížení

Tento typ umožňuje aplikovat plošné zatížení na oblasti, které nejsou vyplněny plochami, například zatížení větrem na okna nebo na pruty haly. Zatížení této plochy je rozděleno na hrany nebo na integrované objekty. Pokud se vytvářejí zatížení na prut, přepočítá se zatížení do globálních směrů na skutečné délky prutů (směry zatížení X_L, Y_L, Z_L). Samotná plocha nemá žádnou tuhost.

Kriteria pro přenos zatížení můžete určit na záložce Přenos zatížení.

'Směr přenosu zatížení' popisuje, ve kterém směru (směrech) má být zatížení aplikováno na objekty. Seznam nabízí možnosti pro izotropní rozdělení na základě výpočtu MKP a pro ortotropní uspořádání na pásy plochy, které se pro určení šířky záběru zatížení používají v jedné nebo obou osách plochy.

Při volbě 'Izotropní | MKP' používá RFEM pro určení průběhu zatížení samostatný dílčí model, ve kterém je plocha zobrazena tuhým plošným prvkem. Všechny objekty integrované do plochy (pruty, liniové a uzlové podpory, linie spojené s prvky modelu, vazby nebo uzly apod.) jsou nahrazeny tuhými liniemi nebo tuhými uzlovými podporami. Reakce tohoto dílčího modelu jsou pak použity jako zatížení pro 3D výpočet RFEM. Pokud mají určité objekty nepřenášet zatížení, můžete je zadat v oddíle 'Bez účinku na'.

Při přenosu zatížení přes pásy plochy můžete určit, jak má RFEM provést 'průběh zatížení'. Zatížení je ve výchozím nastavení rozděleno na sousední objekty proměnlivým průběhem. Pokud však chcete dosáhnout konstantního průběhu zatížení, zvolte v seznamu odpovídající položku. Rozdíl mezi oběma variantami je srovnán na následujícím obrázku.

Možnosti zadání pro 'šířku pásu plochy', 'vyhlazovací součinitel' a 'minimální počet pásů na ploše' jsou přístupné, pokud je v oddíle 'Možnosti' aktivováno zaškrtávací políčko Rozšířená nastavení rozdělení. Úpravy jsou nutné pouze při problematických průbězích zatížení. Účinek těchto parametrů je vysvětlen na příkladu v odborném příspěvku Rozšířená nastavení rozdělení u ploch přenosu zatížení.

Pro plochu přenosu zatížení můžete také určit 'plošnou tíhu', například pro zohlednění vlastní tíhy zasklení.

V oddíle 'Bez účinku na' můžete vyloučit pruty, linie a uzly z přenosu zatížení (například ztužidla). Zadejte objekty jednotlivě nebo vyberte vzorový objekt, který je rovnoběžný s pruty nebo liniemi bez zatížení.

Pokud jsou hraniční linie plochy definovány, zobrazí se v oddíle 'Zatížené objekty' zatížené pruty, linie a uzly. Pokud si přejete specifické rozdělení zatížení, zaškrtněte na záložce 'Základ' zaškrtávací políčko Součinitel rozdělení zatížení. Součinitele pro objekty přenášející zatížení pak můžete individuálně zadat na záložce Součinitele rozdělení zatížení.

Při přenosu zatížení přes pásy plochy můžete zohlednit 'excentricitu prutu' nebo 'průběh průřezu', aby byla správně zachycena geometrická poloha prutu nebo jeho průběh (viz kapitola Průběh průřezu). Zaškrtávací políčko 'Zanedbat momentovou rovnováhu' není ve výchozím nastavení aktivováno. Tím se vytvoří moment z plošného zatížení k těžišti a porovná s momentem ze zatížení na prut k těžišti. Pro zatížení na uzel má tato volba však bezvýznamnost. Následující obrázek ukazuje, jak je volné liniové zatížení rozděleno na protilehlé pruty s ohledem na momentovou rovnováhu a bez ní.

Vyztužení

Tento typ tuhosti umožňuje jednoduchým a realistickým způsobem zohlednit stabilizační účinky trapézových plechů, vaznic a ztužidel při modelování.

Vyztužovací plocha se neuvažuje jako objekt působící tuhostí. Představuje spíše geometrický základ pro určení prutů a objektů ležících ve vyztužovací ploše a pro stanovení jejich vyztužujícího účinku. Proto je u vyztužovací plochy zaškrtávací políčko Deaktivovat pro výpočet automaticky zaškrtnuto a nelze jej deaktivovat.

Kriteria vyztužovací plochy můžete určit na záložkách Vyztužení, Parametry a Tolerance.

Vyztužení

K dispozici jsou dva typy vyztužení, které se zásadně liší.

• Plocha

Vyztužující účinek trapézového plechu je zobrazen ortotropní plochou, která je připojena k připojeným prutům pomocí tuhých spojení. Tuhost spojovacích prostředků je přitom zohledněna liniovými klouby v tuhých spojeních.

'Směr napětí' určuje orientaci trapézového plechu. Ovlivňuje orientaci ortotropní plochy a je zohledněn při definici vlastností ortotropie. Osy x a y se vztahují k lokálnímu souřadnému systému xyz plochy.

V oddíle 'Pruty spojené s plochou' jsou automaticky zadány pruty, které jsou uvažovány jako sekundární nosníky a podélné nosníky trapézového plechu. Jsou to všechny pruty uvnitř definovaných Tolerancí v rovině vyztužovací plochy a kolmo nebo rovnoběžně ke směru napětí trapézového plechu.

Oddíl 'Bez účinku na' nabízí možnost vyloučit určité pruty z automatického přiřazení jako připojené pruty.

• Uložení prutů

Vyztužující účinek trapézových plechů, vaznic nebo ztužidel je zachycen uloženími prutů u prutů plochy: Pro tyto připojené pruty se vytvářejí odpovídající smyková pole prutu a torzní uložení.

'Směr vyztužení' určuje orientaci trapézového plechu nebo vaznic. Osy x a y se vztahují k lokálnímu souřadnému systému xyz plochy.

V oddíle 'Podporované pruty' jsou automaticky zadány pruty, které ohraničují koncové pole vyztužovací plochy nebo leží nejblíže hranici vyztužovací plochy, případně se nacházejí vnitřním poli plochy. Platí Tolerance v rovině vyztužovací plochy a pro orientaci kolmo ke směru vyztužení.

Oddíl 'Bez účinku na' nabízí možnost vyloučit určité pruty z automatického přiřazení jako připojené pruty.

Parametry

Záložka 'Parametry' je přizpůsobena typu vyztužení: U plochy definujete vlastnosti trapézového plechu a spojovacích prostředků, u uložení prutů určete stabilizační konstrukční prvky.

• Plocha

V kategorii 'Panel' určete trapézový plech. V seznamu můžete vybrat již definovaný profil nebo vytvořit trapézový plech pomocí volby 'Nový průřez'. Použijte k tomu knihovnu, která je přístupná tlačítkem . Z parametrů průřezu jsou automaticky převzaty vlastnosti potřebné pro ortotropní plochu. Používají se pro tloušťku typu tloušťky Form-ortotropie a typu ortotropie 'Trapézový plech'.

V kategorii 'Podélné spoje' určete, zda jsou trapézové plechy uspořádány pravidelně nebo nepravidelně. Pro každý úsek mezi dvěma sousedními podélnými spoji se vytvoří samostatná ortotropní plocha. Tyto plochy jsou na podélných spojích spojeny liniovými klouby. Tuhost spoje podélného spoje je zohledněna pomocí tuhostí pružin definovaných v liniových kloubech, které vyplývají z pružnosti spojovacích prostředků zvolených v kategorii 'Upevnění podélného spoje'. Polohy podélných spojů se automaticky odvodí z uspořádání trapézových plechů.

'Excentricita' popisuje polohu trapézového plechu vzhledem k připojeným sekundárním nosníkům. Například s volbou 'Nahoře' je trapézový plech uspořádán tak, že jeho spodní strana leží na horní straně sekundárních nosníků.

V kategorii 'Panel - upevnění na sekundární nosníky' určete parametry pro připojení ortotropní plochy k sekundárním nosníkům. Provádí se pomocí tuhých spojení. Liniový kloub tuhých spojení přitom zobrazuje tuhost spojení včetně vlivu deformace profilu. Pro upevnění trapézového plechu na sekundární nosníky jsou k dispozici vybrané spojovací prostředky.

U trapézového plechu v negativní poloze můžete určit, zda je plech upevněn na spodní nebo horní pásnici. U trapézových plechů v pozitivní poloze dochází k upevnění vždy na spodní pásnici.

Připojení ortotropní plochy k podélným nosníkům se provádí také pomocí tuhých spojení s liniovými klouby, které vyplývají z tuhostí upevňovacích prostředků. V kategorii 'Panel - upevnění na podélné nosníky' lze vybrat některé spojovací prostředky.

V kategorii 'Upevnění podélného spoje' zadejte spojovací prostředky pro podélné spoje. I zde jsou v seznamu k dispozici určité typy.

• Uložení prutů

Vyberte, které konstrukční prvky přispívají výpočtově ke stabilizaci. Kromě složek 'Profilový plech', 'Vaznice' a 'Ztužidla' je k dispozici také volba 'Ruční tuhost'. Profilové plechy a vaznice se vzájemně vylučují. Ztužidla lze naopak kombinovat jak s profilovým plechem, tak s vaznicemi.

V kategorii 'Rozměry' určete geometrii. Délka smykového panelu je ve výchozím nastavení odvozena z geometrie vyztužovací plochy, ale lze ji také ručně upravit; v obou případech musí být v kategorii 'Profilový plech' zaškrtnuta volba 'Uvažovat jako smykový panel'. Rozteč nosníků je také automaticky přednastavena jako maximální vzdálenost mezi pruty vnitřního a koncového pole. Ruční zadání je rovněž možné.

'Excentricita' popisuje polohu trapézového plechu vzhledem k připojeným prutům. Například s volbou 'Nahoře' je trapézový plech uspořádán tak, že jeho spodní strana leží na horní straně prutů.

V kategorii 'Profilový plech' můžete určit parametry trapézového plechu. Pokud zaškrtnete volbu 'Uvažovat jako torzní uložení', vytvoří program pro pruty koncových a vnitřních polí vždy uložení prutu s nelinearitou Φ_x Torzní uložení kolem x. Při volbě 'Uvažovat jako smykový panel' se pro pruty koncových a vnitřních polí generuje vždy uložení prutu s nelinearitou Smykový panel v y nebo z. Směr vyplývá z lokální osy prutu, která leží ve vyztužovací ploše.

U profilového plechu můžete v seznamu 'Průřez a materiál' vybrat již definovaný profil nebo vytvořit trapézový plech pomocí volby 'Nový průřez'. Použijte k tomu knihovnu, která je přístupná tlačítkem . Poté určete další parametry, jako je způsob upevnění, určení tuhosti styčníku, tuhost prutu a plechu apod. Je-li zaškrtávací políčko 'Uvažovat jako smykový panel' aktivováno, zohlední se navíc tuhost smykového panelu podle DIN 18807.

U uložení prutů vaznic vyberte v kategorii 'Vaznice' profil vaznic a zadejte rozteč vaznic. S ohledem na další parametry tuhostí se pro pruty koncových a vnitřních polí vytvářejí uložení prutů s nelinearitou Φ_x Torzní uložení kolem x.

V kategorii 'Ztužidla' vyberte profil diagnál a sloupků. Zadejte rozteč sloupků a počet ztužidel. Z těchto parametrů se pro pruty koncových a vnitřních polí vždy vytvářejí uložení prutů s nelinearitou Smykový panel v y nebo z. Směr vyplývá z lokální osy prutu, která leží ve vyztužovací ploše.

Tolerance

Na záložce 'Tolerance' definujete přípustné odchylky, podle kterých se pruty automaticky přiřazují podélným a příčným nosníkům (typ vyztužení Plocha) nebo koncovému a vnitřnímu poli (typ vyztužení Uložení prutů).

'Tolerance pro pruty v rovině' určují, do jaké odchylky jsou pruty považovány za ležící ve vyztužovací ploše. Tuto hodnotu můžete zadat absolutně jako vzdálenost nebo relativně úhlem. Analogicky můžete zadat 'Tolerance pro pruty rovnoběžné/kolmé k ose x plochy'.

• Zobrazit a skrýt vygenerované objekty vyztužovacích ploch

Program vytváří z parametrů ortotropní plochy, tuhá spojení a liniové klouby s odpovídajícími geometrickými a tuhostními vlastnostmi. Tlačítkem na panelu nástrojů můžete řídit, zda mají být tyto vygenerované objekty zobrazeny v modelu. Alternativně použijte v Navigatoru – Zobrazení zaškrtávací políčko Model → Plochy → Vyztužení.

Při vykreslování celého modelu se zobrazí zvolený trapézový plech. Tím můžete graficky zkontrolovat směr napětí. Směr napětí je také symbolizován červenou směrovou šipkou.

• Převést vygenerované objekty vyztužovacích ploch na standardní objekty

Vygenerované objekty vyztužovacích ploch – ortotropní plochy, tuhá spojení, liniové klouby – jsou v Navigatoru – Data označeny fialovým písmem a nelze je upravovat. Pokud chcete objekty upravit, program nabízí možnost převodu na „skutečné“ plochy. Postupujte následovně:

1. Poklepejte v Navigatoru – Data na vygenerovanou plochu nebo vygenerovaný liniový kloub.
2. Klikněte v dialogu objektu dole na tlačítko .

Touto funkcí jsou všechny vygenerované objekty vyztužovací plochy převedeny na ortotropní standardní plochy a v případě potřeby standardní klouby. Tím se vygenerovaný stav zruší a vygenerované objekty se jako takové ztratí. Před provedením funkce se proto zobrazí odpovídající upozornění.

Pokud jste funkci omylem použili, můžete původní stav obnovit tlačítkem Zpět . Nebo zavřete soubor bez uložení.

Plocha výsledků

Tento typ tuhosti umožňuje převádět napětí a síly z jiných objektů pomocí integračního postupu na vnitřní síly plochy. Tím můžete například u tělesa určit membránová napětí a ohybová napětí, která mají být posouzena s různými dílčími součiniteli spolehlivosti.

Další kriteria pro integraci výsledků můžete určit na záložce Plocha výsledků.

V oddíle 'Integrovat napětí a síly' vyberte, zda mají být výsledky zachyceny čistě objektově nebo také geometricky v rámci oblasti. V oddíle 'Zahrnout objekty' určete relevantní plochy a tělesa. Alternativně vyberte 'Všechny' objekty a pak v oddíle 'Vyloučeno z inkluzivních objektů' vylučte určité prvky.

Pokud mají být výsledky určité oblasti „pod“ a „nad“ plochou integrovány, můžete relevantní vzdálenosti definovat v oddíle 'Parametry'. Vztahují se k lokální ose z kolmé k rovině plochy.

Geometrický typ

Geometrický typ popisuje formální koncept plochy. V seznamu lze vybrat různé typy.

Rovina

U rovinné plochy leží všechny hraniční linie v jedné rovině. Pomocí tlačítka seznamu jsou přístupné různé tvary rovinných ploch.

Plochu můžete (po potvrzení OK v dialogu) definovat graficky tažením obdélníku, kružnice apod. Pokud zvolíte 'Vybrat ohraničení', rozpozná RFEM plochu automaticky, jakmile je určen dostatečný počet hraničních linií.

Čtyřúhelník

Tento typ plochy popisuje ve své základní podobě obecnou čtyřstrannou plochu. Jako hraniční linie jsou možné přímé linie, oblouky, lomené linie a splajny. Tím lze modelovat zakřivené plochy.

V dialogu 'Nová plocha' určete hraniční linie plochy čtyřúhelníku. Pokud nemůže být uzavřená plocha vytvořena čtyřmi liniemi, jsou přípustné i více než čtyři linie. Na záložce 'Čtyřúhelník' se pak zadávají čtyři rohové uzly. Určují, jak je zakřivená plocha rozepnuta.

NURBS křivka

Plochy NURBS se vytvářejí ze čtyř uzavřených linií NURBS (viz kapitola Linie). Tím lze modelovat téměř libovolné plochy volného tvaru.

V dialogu 'Nová plocha' určete hraniční linie plochy NURBS. Vždy protilehlé páry linií NURBS musí mít stejný počet kontrolních bodů, aby byl řád těchto linií NURBS „kompatibilní“. Na záložce 'NURBS křivka' pak můžete ovlivnit tvar plochy pomocí 'Váh kontrolních bodů'. Souřadnice vybraného kontrolního bodu jsou zadány v oddíle 'Souřadnice – kontrolní bod'.

Zastřiženo

Pokud se plochy protínají, můžete průsečík rychle vytvořit: Vyberte plochy a otevřete kontextovou nabídku. K dispozici jsou různé možnosti.

S volbou 'Vytvořit průsečík' se generuje pouze průsečíková linie. Pokud zvolíte jednu z voleb 'Rozdělit pomocí průsečíku', vytvoří RFEM dílčí plochy a přiřadí jim typ 'Zastřiženo'. Poté můžete komponenty smazat, pokud například chcete odstranit přečnívající plochy.

Rotační plocha

Rotační plocha vzniká, když je existující linie otočena kolem osy. RFEM vytváří plochu z počátečních a koncových uzlů a otočených definičních bodů linie. Při tom se generují nové linie.

Na záložce 'Rotační plocha' určete hraniční linii plochy, která má být otočena. Zadejte úhel rotace α. Body rotační osy můžete určit pomocí souřadnic nebo graficky tlačítkem .

Trubka

Plocha trubky vzniká, když je střednice trubky otočena kolem této osy v poloměru. Při tom se generují nové linie: dvě kružnice a jedna lomená linie rovnoběžná s osou trubky.

Na záložce 'Trubka' určete poloměr trubky. Tato hodnota popisuje vzdálenost od osy trubky ke středu plochy. Zadejte číslo střednice nebo vyberte osu trubky graficky tlačítkem .

Pokud trubkový průřez probíhá kuželovitě, aktivujte zaškrtávací políčko 'Různý poloměr na konci' a zadejte odpovídající hodnotu.

Spline s minimálním zakřivením

Tímto geometrickým typem můžete vytvořit zakřivenou plochu pomocí řídicích uzlů, které leží na ploše nebo mimo ni. Tím lze například modelovat povrchy terénu.

Určete 'souřadný systém' referenční roviny a zadejte 'vzorkové souřadnice v souřadném systému'. Tyto body představují řídicí uzly spline plochy. Poté určete 'hraniční linie referenční roviny' nebo vyberte linie graficky tlačítkem .

Tloušťka s materiálem

V seznamu existujících tlouštěk vyberte vhodný typ nebo definujte novou tloušťku (viz kapitola Tloušťky).

Materiál tloušťky

Materiál tloušťky zadané v oddíle výše je přednastaven. V případě potřeby můžete v seznamu již vytvořených materiálů vybrat jiný materiál nebo jej také nově definovat (viz kapitola Materiály). Tento materiál je pak přiřazen typu tloušťky.

Klouby

Pomocí kloubu lze řídit přenos vnitřních sil podél linie plochy (viz kapitola Liniové klouby. Po zaškrtnutí políčka můžete na záložce 'Klouby' určit typ kloubu.

Podpory

Je-li plocha na elastickém základu, můžete na záložce 'Podpory' vybrat plošnou podporu nebo ji nově definovat (viz kapitola Plošné podpory).

Uvolnění

Pro odpojení modelu na ploše můžete na záložce 'Uvolnění' vybrat plošné uvolnění nebo jej nově definovat (viz kapitola Plošná uvolnění).

Excentricita

Pomocí excentricity lze modelovat výškový posun celé plochy (viz kapitola Excentricity plochy). Typ posunu můžete určit na záložce 'Excentricita'.

Součinitel rozdělení zatížení

Pro plochu typu Přenos zatížení existuje možnost určit součinitele rozdělení pro objekty přenášející zatížení. Pokud zaškrtnete políčko, můžete tyto součinitele na nové záložce přiřadit individuálně.

Zatížené objekty plochy přenosu zatížení jsou přednastaveny v jedné řadě. Každému objektu je přiřazen součinitel 1.00, takže všechny objekty přispívají stejnou měrou k přenosu zatížení. Pokud si přejete specifické rozdělení, klikněte na další volnou řádek a vyberte linii nebo prut. Poté přiřaďte vhodný 'součinitel rozdělení'.

Zahuštění sítě

Velikost ok sítě KP může být přizpůsobena geometrii plochy (viz kapitola Zahuštění sítě ploch). Je tak nezávislá na obecných nastaveních sítě. Na záložce 'Zahuštění sítě' můžete vybrat zahuštění sítě ploch nebo jej nově definovat.

Specifické osy

Každá plocha má lokální souřadný systém. V pravidle je orientován rovnoběžně s globálními osami. Souřadný systém však může být také – odděleně pro vstup a výstup – zadán uživatelem.

Vstupní osy

Orientace vstupních os má význam například pro vlastnosti ortotropie a základu nebo pro působení plošného zatížení.

Seznam v oddíle 'Kategorie' nabízí různé možnosti přizpůsobení polohy os:

• Úhlové pootočení: otočení os plochy xy kolem osy z o úhel α
• Osa rovnoběžná s liniemi: orientace osy x nebo y podle linie
• Osa orientovaná k bodu: orientace osy x nebo y k průsečíku linie s plochou
• Osa rovnoběžná se souřadným systémem: orientace os k uživatelem definovanému souřadnému systému

Referenční objekty můžete určit graficky tlačítkem .

Zaškrtávací políčko 'Obrátit lokální osu z' umožňuje orientovat osy z a y opačně.

Výsledkové osy

V současnosti je orientace výsledkových os možná pouze 'Identická s vstupními osami'.

Rastr pro výsledky

Každá plocha je pokryta rastrm, který se používá pro výstup výsledků v tabulkách. Umožňuje výstup nezávislý na síti KP v pravidelných, přizpůsobitelných výsledkových bodech.

Jako norma je přednastaven kartézský rastr plochy s rovnoměrnou vzdáleností bodů rastru 0,5 m v obou směrech. V případě potřeby můžete zde přizpůsobit 'vzdálenosti bodů rastru' ve směru x (b) a ve směru y (h), provést 'pootočení rastru' nebo změnit 'počátek rastru'. Pro kruhové plochy nabízí typ rastru 'Polární' alternativu pro numerický výstup výsledků.

Je-li v oddíle 'Možnosti' zaškrtnuto políčko 'Automaticky přizpůsobit', body rastru se při změně plochy přizpůsobí nové geometrii.

V oddíle 'Body' můžete zkontrolovat souřadnice vygenerovaných bodů rastru. Změny v tabulce nejsou možné.

Integrované objekty

RFEM obvykle rozpozná automaticky všechny objekty, které leží v ploše, ale nebyly použity pro definici plochy.

Čísla uzlů, linií a otvorů příslušejících k ploše jsou uvedena v oddíle 'Integrované objekty v ploše'.

Není-li objekt rozpoznán, měli byste jej integrovat ručně: Deaktivujte Automatickou detekci objektů. Vstupní pole v oddíle 'Integrované objekty v ploše' jsou nyní přístupná. Doplňte chybějící číslo objektu nebo použijte tlačítko , abyste objekt určili graficky.

Aktivovat přenos zatížení

Zaškrtávací políčko umožňuje rozdělit zatížení plochy – nezávisle na jejím typu tuhosti – pomocí plochy přenosu zatížení. Tím působí plocha svou tuhostí v modelu. Rozdělení zatížení na sousední objekty je naopak řízeno parametry, které můžete určit na záložce Přenos zatížení. Tato funkce je relevantní především pro plochy typu tloušťky Nosníkový panel.

Deaktivovat pro výpočet

Zaškrtávací políčko nabízí možnost nezohlednit plochu při výpočtu, například pro simulaci fází výstavby nebo pro zkoumání varianty modelování. Tuhost, okrajové podmínky a zatížení plochy se v tomto případě neuvažují.

Informace | Analytický

Tento oddíl se zobrazí, jakmile jste určili hraniční linie plochy. Nabízí přehled o důležitých vlastnostech plochy, jako je obsah plochy, těleso a hmota, jakož i poloha těžiště plochy a orientace plochy. Otvory jsou odpovídajícím způsobem zohledněny.