2816x
000483
27.4.2023

Výsledky po tělesech

Výsledky pro objemy můžete graficky zobrazit prostřednictvím kategorie Navigátoru Těleso. Numerické výsledky objemů naleznete v kategorii tabulek Výsledky po tělesech.

Informace

V tabulce a v grafice se zobrazují výsledky, které se nacházejí na hraničních plochách tělesa. Chcete-li zkontrolovat výsledky uvnitř tělesa, aktivujte ve spodní kategorii Hodnoty na plochách možnost V bodech sítě KP. Hodnoty v tělese pak můžete odečítat pomocí ořezové roviny (viz kapitola Ořezové roviny).

Deformace

Obrázek Výsledky po tělesech v tabulce zobrazuje tabulku s deformacemi hraničních ploch. Posuny a pootočení se zobrazují v bodech rastru plochy (viz kapitola Plochy ).

Tip

U malých ploch může výchozí velikost oka rastru 0,5 m vést k tomu, že existuje jen málo bodů rastru. V tomto případě přizpůsobte počet nebo vzdálenost bodů rastru velikosti plochy.

Deformace znamenají:

|u| Absolutní hodnota celkového posunu
uX Posun ve směru globální osy X
uY Posun ve směru globální osy Y
uZ Posun ve směru globální osy Z
φX Pootočení kolem globální osy X
φY Pootočení kolem globální osy Y
φZ Pootočení kolem globální osy Z

Napětí

V Navigátoru určete, která napětí se mají zobrazit na hraničních plochách objemů. Tabulka uvádí napětí těchto ploch podle nastavení, která jsou definována v Správci tabulek výsledků .

Objemová napětí jsou rozdělena do následujících kategorií:

  • Základní napětí
  • Hlavní napětí
  • Srovnávací napětí
  • Invarianty napětí

Základní napětí

Objemová napětí nelze popsat jednoduchými rovnicemi jako plošná napětí. Základní napětí σx, σy a σz včetně smykových napětí τyz, τxz a τxy se stanoví přímo výpočetním jádrem.

Pokud se z víceosově namáhaného tělesa vyřízne krychle s délkami hran dx, dy a dz, lze napětí na každé stěně krychle rozložit na normálová a smyková napětí. Při zanedbání objemové síly a také rozdílů napětí na rovnoběžných plochách lze stav napětí v lokálním souřadnicovém systému krychle popsat devíti složkami napětí.

Matice tenzoru napětí je:

Hlavní napětí

Z vlastních čísel tenzoru vyplývají hlavní napětí σ1, σ2 a σ3 následovně:

Maximální smykové napětí τmax se určí podle Mohrovy kružnice napětí:

Tip

Pomocí položky Navigátoru σ123 můžete graficky zobrazit trajektorie hlavních napětí.

Srovnávací napětí

Srovnávací napětí σv podle von Mises lze určit dvěma rovnocennými vzorci.

Pro stanovení srovnávacího napětí σv podle Tresca se zkoumají rozdíly hlavních napětí, aby se z nich určila maximální hodnota.

Srovnávací napětí σv podle Rankine se určí z největších absolutních hodnot hlavních napětí.

Pro stanovení srovnávacího napětí σv podle Bach se zkoumají rozdíly hlavních napětí s uvážením Poissonovy konstanty ν, aby se z nich určila maximální hodnota.

Invarianty napětí

Invarianty napětí umožňují nezávislý na souřadnicích, a tedy objektivní popis stavu napětí materiálu. Jako skalární veličiny zůstávají při libovolném otočení souřadnicového systému nezměněny a zachycují fyzikálně relevantní vlastnosti těchto stavů nezávisle na zvolené reprezentaci tenzoru. Jejich zvláštní význam spočívá v tom, že mnohé mechanické jevy - zejména plastické tečení, porušení a lom - nezávisí na jednotlivých složkách napětí, nýbrž na invariantních mírách. Invarianty napětí tak tvoří základ mnoha zavedených kritérií tečení a porušení, jako jsou například teorie von Mises, Tresca nebo Drucker-Prager.

Střední napětí p je spojeno s prvním invariantem napětí I1 a popisuje hydrostatické napětí. Vyplyne z aritmetického průměru tří hlavních napětí a vyjadřuje vzdálenost bodu napětí od počátku souřadnic na prostorové diagonále.

Charakterizuje střední stav normálového napětí a je podstatné pro objemové změny. Fyzikálně odpovídá p rovnoměrnému tlakovému resp. tahovému stavu, který nevyvolává žádnou změnu tvaru, nýbrž výhradně kompresi nebo dilataci. U mnoha materiálů, zejména v mechanice zemin a hornin a u materiálů citlivých na tlak, ovlivňuje p podstatně chování při pevnosti a deformaci.

Deviatorické napětí q je spojeno s druhým invariantem deviátoru napětí J2. Stanoví se následovně:

Popisuje podíl stavu napětí, který je odpovědný za změny tvaru (smyková přetvoření), aniž by měnil objem. Deviatorický podíl pohání zejména plastické tečení a porušení u tažných materiálů. Kritérium tečení podle von Mises je založeno přímo na J2 resp. q a objasňuje, že plastická deformace je řízena primárně deviatorickými napětími.

Lodeův úhel θ udává polohu bodu napětí v deviátorové rovině. Deviátorová rovina se rozdělí do šesti sektorů, takže platí −30° ≤ θ ≤ 30°. Úhel se určí následovně:

Čisté smykové namáhání vyplývá pro θ = 0, zatímco pro θ = 30° vzniká stav napětí σ1 > σ2 = σ3, který odpovídá triaxiální tlakové zkoušce. Z θ = −30° vyplývá stav napětí triaxiální tahové zkoušky s σ1 < σ2 = σ3.

Přetvoření

V Navigátoru určete, která přetvoření se mají zobrazit na hraničních plochách objemů. Tabulka uvádí poměrná přetvoření těchto ploch podle nastavení, která jsou definována v Správci tabulek výsledků .

Objemová přetvoření jsou rozdělena do následujících kategorií:

  • Základní celková poměrná přetvoření
  • Hlavní celková poměrná přetvoření
  • Srovnávací celková poměrná přetvoření
  • Invarianty přetvoření

Základní celková poměrná přetvoření

Základní celková poměrná přetvoření včetně smykových přetvoření se stanoví přímo výpočetním jádrem. Pro prostorový stav přetvoření platí obecná definice tenzoru:

Prvky tenzoru jsou definovány následovně:

Hlavní celková poměrná přetvoření

Ze základních poměrných přetvoření se určí hlavní celková poměrná přetvoření ε1, ε2 a ε3.

Tip

Pomocí položky Navigátoru ε123 můžete graficky zobrazit trajektorie hlavních poměrných přetvoření.

Srovnávací celková poměrná přetvoření

Srovnávací celková poměrná přetvoření εv se určí podle čtyř různých hypotéz napětí následovně.

Invarianty přetvoření

Invarianty přetvoření jsou charakteristické hodnoty tenzoru přetvoření, které zůstávají nezávislé na orientaci souřadnicového systému. Umožňují jasné oddělení mezi změnou objemu a změnou tvaru materiálu. Toto rozlišení je zásadní pro analýzu chování materiálu, kritérií pevnosti a modelů plasticity.

Objemová invariantní hodnota přetvoření εv odpovídá izotropnímu podílu celkových přetvoření.

Deviatorická přetvoření εq nebo také smyková přetvoření γs popisují čistou změnu tvaru bez změny objemu. Stanoví se následovně:

Nadřazená kapitola